Zápisník starého muže: Prázdniny a brigáda

Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy uběhnou rychleji, než nudné a šedivé dny běžné. Včera jako by prázdniny začaly a dnes už zase kolem oken procházejí skupiny rozjívených dětí do nedaleké školy. Pohled na natěšené prvňáčky vyvolal vzpomínky na vlastní první školní den.

Nezačal slavně. Po nezaviněném střetu se starším klukem s brekem chtěl odejít domů. Ale nějaký učitel zasáhl a trval na označení toho chlapce. I kdyby ho znal, neudělal by to, a ani to nebylo možné v tom množství dětí. A druhý den zase tam, kde se mu nelíbilo a kam nechtěl. A to tenkrát ani netušil, kolik let studia ještě i v dospělosti ten první školní den předznamenal.

Poslední prázdniny byly opravdu až za hodně dlouho. Se studiem neměl problém. Zápočty byly už všechny, nějaké zkoušky v předtermínu, ty zbývající hned na počátku zkouškového období a pak více než dva měsíce volna. Kamarád navrhl brigádu. Strojírenský provoz známe, tak hutnictví, dá se tam více vydělat a on už o tom něco ví.

Rozhodnuto, v nedalekém hutním kombinátu podepsal smlouvu. Nafasoval pracovní oblečení a byl spolupracovníkem odveden k jedné ze čtyř vysokých pecí. Tam právě probíhal odpich. Žár, kouř, zapáchající plyny a před nimi ohnivá stěna. Ten spolupracovník, aniž změnil krok, pokračoval a zmizel v tom ohni. Po zaváhání přišlo zjištění, že je to jen strouha s tekoucí struskou snadno překročitelná.

Po letmém seznámení s osádkou obdržel lopatu, jako hlavní pracovní nástroj a pak byl seznámen se zařízením, které měl obsluhovat. Ten stroj měl velmi výstižný název, jako jistý kus mužského těla ve slušné společnosti nepublikovatelný.

Byla povinnost ten stroj vždy udržovat naplněný několika pytli černé hmoty. Až roztavené železo se struskou přestávalo vytékat, tak strojník čumákem stroje zajel do odpichového otvoru, vytlačil tam tu hmotu a otvor se na nějaký čas uzavřel.

Pak nastalo hašení žlabu vodním proudem. Jen co zmizela červená barva šamotové vyzdívky žlabu, tak všichni naskákali do něj, lopatami spěšně vyházeli škváru a zbytky strusky a rychle ven se zchladit. Nezkušený nováček jako první nevydržel rozpálenou podrážku obuvi. Zkušenější kolega poradil. „Nahrň si trochu černé škváry pod nohy a stůj na ni, ta utlumí žár ze šamotu a vyhoď ji až nakonec.“

Pak, kromě naplnění stroje ucpávací hmotou, nastala druhá a neméně důležitá povinnost posledního v hierarchii osádky vysoké pece. Odstranit prázdné a vyměnit je za plné bedničky s pivem a dalšími nápoji. Spotřeba byla obrovská, za směnu každý vypil několik litrů nápojů. Nejvíce se osvědčilo nízkostupňové pivo, ale z nějakých důvodů někdy i polovinu tvořily limonády.

Po splnění povinností bylo možno odpočívat na lavičce před kabinou strojníka. Přišel tam nějaký kontrolor a při probíhajícím odpichu tam naměřil 90 ° sálavého tepla. Ovšem to je něco jiného než teplota vzduchu. Sedělo se tam celkem v pohodě.

Respektovala se zásada, že směna končila v okamžiku, kdy střídající osádka byla na pracovišti v kompletním počtu. Někdy to vyšlo ještě před formálním koncem směny. Pak bylo hodně času na osprchování, vypití půl litru doporučeného mléka zdarma a nástup do čekajícího autobusu účelového spoje. Ten zajížděl až do areálu podniku o velké plošné rozloze proto, že nejbližší vrátnici to bylo hodně moc daleko.

A tak po noční směně bylo možno v poklidu se usadit a ještě i trochu zdřímnout. Na poslední chvíli před odjezdem dorazil mladík vychrtlé postavy, naprosto nevhodné pro manuální práci a usadil se vedle kypré ženy babičkovského věku. Usnul ještě než se autobus rozjel.

Hlava se mu pomalu skláněla na stranu až skončila na rameni té ženy. Kdyby jen to. On se k ní přitulil až k jejímu prsu, jednou rukou se jej přidržel a sladce spal se spokojeným výrazem ve tváři.

To ji probudilo a když začala vnímat, rozpaky nevěděla, jak se má zachovat. Chvíli zůstala v klidu, nenápadně se rozhlédla po okolí, kdo pozoruje a nespí. Nespali ještě všichni a také si mnozí povšimli. Posunky upozornili další na nevšední podívanou. Tu ona ukončila vzápětí po nájezdu autobusu do zatáčky prudkým pohybem těla. Mladík zamžoural očima, překlopil hlavu na druhou stranu a aniž si něco uvědomil, spal dále. Taktéž i ta paní, jenomže ona nespala, ale spánek jen předstírala.

První měsíc utekl, přišla výplata mzdy. Skutečně nebyla malá, také díky daňové úlevě. Jako student ekonomické fakulty si snadno udělal rozbor položek. Odpočítal všechny příplatky, za nepřetržitý provoz, neděle a svátky, přesčasové hodiny, škodlivé prostředí a všechny ty zákonem dané položky až dospěl částce za hodinu práce. Zjištění bylo neradostné, odpovídalo to přesně tomu, kolik bylo ve strojírenství za méně náročnou práci.

No, ale ve skutečnosti to bylo tolik potřebných několik stokorun k dobru. Sice získaných v potu tváře těžkou prací, spojenou s určitým nebezpečím a rizikem. A k tomu navíc ještě přibyly cenné zkušenosti a zážitky, ke kterým by se v pozdějším živote jistě už ani nikdy nedostal.

Zápisník starého muže: Prázdniny a brigáda

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více