Už blbnu

Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou souzníte a potvrdíte, že to není tím, že už blbnu, ale že ta hlava už je doslova přehlcená!

Je toho poslední dobou prostě moc. Nejen informací, které se člověk dočte na webu, které slyší ve zprávách, které mu řeknou blízcí, které zaslechne v kuchyňce v práci, ale jsou tady i věci, které zná každý z vás - musím zařídit, nesmím zapomenout, musím koupit, musím zajít, musím objednat…

Hlava je přeplněná, vemte si, jak dlouho už do ní něco cpeme. A to se vám najednou začínají dít věci. Tak třeba:

Jdete na záchod s mobilem v ruce a odtud odcházíte s ruličkou toaletního papíru.

Stojíte u výtahu a dcera se ptá „půjdeme pěšky?“ Odpovíte spontánně: „počkáme raději na autobus.“

Vyjela jsem autem teď v sobotu do Karlových Varů a vzala jsem si s sebou termosku se zázvorovým čajem. Povolím takový ten mačkací ventil a nahnu termosku k puse, když teplý čaj začal vytékat z úplně jiného místa, než jsem čekala, přímo do mého výstřihu! Ztvrdla jsem a pak už jsem se jen smála, to už prostě nevymyslíš!

Dcera říká, to nic není, mami, já si ráno vzala talířek, že si na něj dám chleba a jdu k rychlovarce a naliju si na talířek vodu.

A tak jsem nadhodila v mém okolí toto téma a divili byste se, co všechno se lidem děje.

Kolegyně jde kolem mě a říká, tak si to představ, mám naruby blůzičku. Odchází na WC si ji přehodit a vrací se se slovy, „se picnu“, tak já mám naruby i spodní kalhotky, já to do toho důchodu nedám!“

Jiná kolegyně říká: „To nic není, přijdu domů z nákupu, uklidím ho a za chvíli na mě muž volá z kuchyně, hele, proč máme v lednici toaletní papír?“ Tak se tiše zamyslím a říkám si, „safra a kam jsem dala tu kachnu?“

A to už vůbec nemluvím o věcech, které se tak často v mých rukách stanou pohyblivé. V neděli jsem vzala mističku s připraveným tvarohem na koláčky, miska nejenže vyklouzla z mé ruky, ale udělala malé salto a já, ve snaze ji v tomto rychlém veletoči chytnout, jsem jí ještě pomohla zvýšit rychlost, kterou se blížila k podlaze, takže tvaroh a střepy byly úplně všude.

A ještě další a další příběhy, by sem mohly patřit, které mě teď napadají.

Přivezla jsem z Německa sójovou omáčku, manžel rád vaří asijské pokrmy. „Hmm, tak to si musím očuchat“, povídá a otevírá lahvičku – víčko z nepochopitelných důvodů vystartovalo jako rachejtle a omáčka byla na stropě!

Byla jsem v Německu u mé tchýně a po ránu jsem si chtěla namazat obličej, tak jsem zkoumala krémy, které tam měli vystavěné, tehdy jsem ještě moc německy neuměla. Vzala jsem jeden a namazala na obličej, nešel ale moc dobře roztírat a hrozně mě začal pálit obličej. Vyběhla jsem z koupelny a ptala se tchýně, co to je za krém? Strašně se smála – to je pěna na holení od tchána! To nevymyslíš…

Tak to jen rychlá úvaha o věcech, které se prostě dějí a budou dít a já budu moc ráda, když se najde mezi vámi někdo, kdo má podobné veselé zkušenosti, ať v tom nejsem sama...

Už blbnu

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více