Martina (58 let): Všichni mi pořád říkali, ať si někoho najdu. Chyba!

Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od kamarádek a kolegyň slýchala že nemám žít sama, že jsem ještě mladá a musím si někoho najít. Necítila jsem se na to, ale podlehla jsem tlaku. A tak to nemá být.

Po rozvodu jsem žila více než deset let sama. Dcery se už odstěhovaly, mají své životy. Ten můj naplňovala jen práce. Jsem učitelka a ačkoli si mnoho lidí myslí, že jen něco odříkáme před tabulí a pak máme klid, opak je pravdou. Pokud ji člověk dělá dobře a s nasazením, je to práce náročná. Já jsem si k ní navíc ještě brala doučování, přípravy na přijímačky, čímž jsem si přivydělávala. Takže jsem měla málo volného času, ale zato se finančně nemám špatně. Byt mám splacený, je můj, takže jsem si mohla dovolit koupit nové auto, jezdit na dovolené, na výlety. A mám i naspořeno na penzi. Kamarádky ale rozhodly, že mě seznámí s jedním, tvrdily, že skvělým mužem. Pořád mi říkaly, že jen pracuju a málo se bavím, málo žiju.

Přivedly toho muže na oslavu narozenin jedné z nich. Překvapilo mě, jak hodně se o mě zajímal. Opravdu nejsem typ, který by na první pohled poutal mužskou pozornost. Nikdy se ke mně muži neslétali. Jsem dost sebekritická a nemám iluze, že by kvůli mně někdo padl takzvaně na zadek, zejména teď, když se mi blíží šedesátka.

Jenže on proseděl celý večer se mnou. Vzal si na mě telefonní číslo. Další den mě hned pozval na víno. A za týden znovu. Byla jsem potěšená, ale něco mi na něm nesedělo. Nedovedla jsem si to vysvětlit. Byl pohledný, vtipný, uměl se chovat, středoškolák, spolumajitel malého grafického studia.

Vzal mě do Jeseníků, na horskou chatu, kterou provozují jeho známí. Měli jsme každý svůj pokoj a bylo to moc fajn. Sedělo se do rána, zpívalo, ti jeho přátelé byli skvělí. Choval se ke mně hezky a mně se líbilo, že nechce nic intimního. Nedovedla jsem si představit, že bych se ještě s nějakým mužem sblížila a ač byl pohledný, vlastně mě nepřitahoval. Nevím, jak to vyjádřit, ale myslela jsem si, že v mém věku už vztah není o chemii, ale o přátelství.

Znovu jsme si vyjeli na hory, zase k jiným jeho známým. Zjistila jsem po příjezdu, že je to chata jen pro nás. Řekl, že ti lidé museli někam odjet a půjčili nám ji. Moc se mi to nelíbilo. Ocitla jsem se s ním sama, na odlehlém místě, v chatě, která byla stará, zanedbaná. Nechtěla jsem být za fiflenu, tak jsem nedávala najevo, že se mi tam nelíbí. Večer jsme trochu popili víno, prošli se, dali si ještě sklenku. No a on se na mě vrhnul. Bylo to dost nechutné. Měl u toho divné řeči. Proměnil se, najednou byl vulgární. Když jsem mu řekla, že se na sex necítím, odpověděl, že bych měla být ráda, že o mě má zájem. „Co si o sobě myslíš?“ řekl posměšně.

Takže jsem si rychle hodila věci do tašky a vydala se v noci lesní cestou k osadě, kde se v chatách svítilo. Asi kilometr. Hlavou se mi honily všechny detektivky a horory, co jsem kdy viděla. Strašně jsem se bála, naštěstí svítil měsíc, tak jsem viděla na cestu. Připadala jsem si jako úplná kráva. V mém věku utíkat před mužským. A co jsem čekala? Proč jsem tam s ním jela? Když jede žena s mužem na víkend, dává mu najevo, že o něj stojí. Jenže já myslela, že tam nebudeme sami. Dodnes nad tím, co se tam stalo, přemýšlím. Ale opravdu jsem v tu chvíli neměla chuť na nějaké intimnosti. Možná to ale byla moje chyba, neměla jsem se s ním scházet, dávat mu naděje.

Bylo to celé jak z filmu. Došla jsem k jedné chatě, kde se svítilo. Byli v ní mladí lidé, nějaká partička na výletě. Byla jsem tak vystresovaná, že jsem jim všechno řekla. Nechali mě tam přespat, chata byla velká, oni se nacpali do jiných místnosti. Byli zlatí. „Aspoň vidíte, že i staré báby utíkají před mužskými,“ řekla jsem jim a oni se smáli. Další den mi ukázali, kudy na autobus a já odjela domů.

Dodnes vlastně nevěřím, že se mi něco takového stalo. Kamarádkám jsem to řekla. Nakonec z nich vylezlo, že ho ani pořádně neznaly, že se s ním nějaká jejich známá seznámila na internetu, věděly, že je sám, tak nás chtěly seznámit. Už jsem ho pak nikdy neviděla. Upřímně řečeno, trochu jsem se bála, aby z toho nebyla nějaká ostuda, protože jsem mu samozřejmě řekla, kde pracuju, věděl, kde bydlím. Tak jsem se ubezpečila, že mě už žádné milostné vzplanutí v mém věku nečeká a po této zkušenosti už žádné řeči o tom, že bych neměla žít sama, nechci slyšet. Ale když jsem to řekla jedné z kamarádek, poznamenala: „Ber to tak, že o tebe ještě muži mají zájem, to je přece skvělé.“ No děkuji, nic takového už opravdu nepotřebuju. Docela by mě ale zajímalo, jak v našem věku, tedy okolo šedesátky seznamování probíhá. Jestli od vztahu lidé očekávají sex nebo spíše kamarádství. Možná jsem divná já. Nebo jsme prostě oba měli smůlu, že každý čekal něco jiného.

Redakčně zpracováno na základě vyprávění čtenářky, která si nepřála uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

Martina (58 let): Všichni mi pořád říkali, ať si někoho najdu. Chyba!

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více