Test způsobilosti pro život v paneláku

V panelovém domě na sídlišti bydlím třicet let. Prošla jsem několika obdobími, kdy puberťáci v sousedním bytě pouštěli hudbu na plné pecky. Protože to je přece ten „správný odvaz“.

Je mi jasné, že malé děti pláčou, radostně křičí a běhají. Na běžné projevy od sousedů jsem za ta léta zvyklá. Naštěstí vždy časem odezní. Dokážu tolerovat i rozverný večírek, pokud se mi nad hlavou odehraje jen jednou nebo dvakrát do roka. Slýchám vyjící psy, jejichž páníčkové nejsou doma. Nerozhází mě hlučná hádka, kterou slyším přes zeď, ani dohadování na domovní schůzi.

Většina mých spolubydlících jsou bezproblémoví lidé. S některými se jen zdravíme. S jinými prohodíme pár slov o počasí. Běžný život, jako všude jinde na sídlišti. Devadesát procent obyvatel tvoří jedinci, s kterými se dá vyjít bez problémů. Pak jsou tady ale ti druzí. Většinou stačí v domě jeden nebo dva. Takoví lidé dokážou společné soužití patřičně „okořenit“.

Jsou to „obtěžovači,“ kteří mají vždy pocit, že okolí je povinno se jim přizpůsobit. Dělí se na různé kategorie:

Večírkoví hrdinové. Žijí v neustálém domnění, že den bez hlučné společnosti je ztracen. O třetí hodině v noci jejich mejdany dostávají teprve ty správné grády.

Domácí kutilové. Pokud jste nikdy neměli nad hlavou souseda, který si z bytu udělal na černo dílnu. Kde se celé dny a někdy i noci věnuje řezání a vrtání. Pak nevíte, o čem může být život.

Šílení chovatelé. Ano, pejsek je roztomilý a kočička přítulná. Nic proti, pokud máte zvířátko velikostně přiměřené malému bytu a staráte se o ně. My ostatní, totiž nestojíme o výkaly na schodišti a blešky ve výtahu. Potkat na chodbě, volně pobíhajícího agresivního psa, kterému chybí prostor na vybití energie. To patří k zážitkům, o které při otvírání domovních dveří opravdu nestojíte.

Grilovači, kuřáci a vytřepávači. Jistě je to maličkost, ale je to protivné. Pokud si nemůžete nechat v létě otevřené okno ložnice, protože soused je kuřák. Ráno místo budíčku slyšíte jeho chrchlání. Za pár minut je už rozvalen v okně vedle vašeho. Zapaluje si svou první, ale zdaleka ne poslední cigaretu. Vadí vám jeho kouř? To neřeší.

Stejně tak nezajímá sousedku nad vámi, že sedíte u nedělního oběda. Vaše chyba, zapomněli jste si zavřít okno. Do talíře s polévkou se vám tak snáší nedefinované kusy něčeho z jejího vytřepávaného koberečku.

Grilovačka na balkoně? Bezva nápad! Máte pověšené prádlo? Přece vám nemůže vadit trocha kouře a zápachu z ryb.

Tvrdohlavci. „Toto je můj byt! Vy mi nebudete říkat, že si mám dát spravit vadný odpad. To je moje věc! Máte promáčený strop? Co je mi po tom!“

Alkoholici a jiní závisláci. Výše uvedení tvrdohlavci se většinou rekrutují z jejich řad. Věřte, že pokud máte jednoho takového v domě. Tak si to s ním opravdu užijete. Zbývá se jen modlit, aby nezpůsobil požár.

Máte podobné zkušenosti? Nebo znáte jen milé sousedy? Kde je ale záruka, že to tak zůstane napořád. Co s tím? Někteří lidé by potřebovali před nastěhováním projít testem způsobilosti k hromadnému bydlení. První otázka, na kterou by při něm měli odpovědět, by zněla: „Dokážete pochopit, že podlaha vašeho bytu je stropem bytu pod vámi?“

Test způsobilosti pro život v paneláku

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více