Že bude výjimečně špatné počasí, bylo téměř jisté. Záběrů sněhové kalamity bylo již několik dní plné televizní zpravodajství a meteorologové i dnes hrozili sněhovými jazyky, závějemi a větrem o síle orkánu. Ale kdo by se tím vážně vzrušoval? Špatné věci se stejně vždycky dějí jen v televizi.
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho založil někdy ke konci padesátých let můj děda. Dlouhá léta tam pak vozil ze zahrady za ranního kuropění trávu kosou posekanou.
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu a navíc mi zasedli strategické místo v autobusu. Celou cestu do Prahy jsme nepromluvili ani slovo. V ruzyňské odbavovací hale už tahle dvojice budila pozornost úplně všech.
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin přijel na obzvlášť bílém koni. Na Tři krále sněžilo naposledy. Teď je víc jak dva týdny po svátcích a sněhové kopice jen tak nezmizí. Plzeň je skoro neprůchodná.
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory předjaří válečného roku 1945 v něm vládla mírumilovná atmosféra.