Šárka Bayerová
Žena, Češka, Pražačka, teď rentiérka, dříve překladatelka-tlumočnice-sekretářka, nenapravitelná optimistka. A taky sestra, kamarádka, přítelkyně a hrdá nebabička. :-) Milovnice historie, literatury, lesů, květin a všeobecné tvorby napříč uměleckými směry...
Obec: Praha 10
Povolání: Rentierka
Kdo vlastně byla? Panna? Žena nebo muž? Nebo byla jenom převlečená? Opravdu slyšela hlasy? Byla šílená? Nebo nesmírně statečná?
Šárka Bayerová
Totenbrett. Umrlčí prkno. Nebožtíkovo poslední poležení doma. Na Šumavě bývalo v každé chalupě, aby její obyvatele Smrt kmotřička nikdy nezaskočila. Dávný praktický zvyk, který k nám přišel s německými kolonisty z Bavor.
Někdy se tak stane. Na našem předvánočním setkání v Domě U Minuty jsem se konečně osobně seznámila s Míšou Příbovou. A když jsme si povídaly, přišla řeč i na patronku Paříže sv. Jenovéfu. Její oblíbenkyni.
Protože dobře umřel. To jsou paradoxy. Měl totiž štěstí, že naposled vydechl zrovna v den, kdy končil rok 335. No a taky byl papež. Toho jména první.
Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy novější. Domácí i cizí. Vznikají samy od sebe nebo si je odněkud přivezeme. Jako třeba já.
Mexičanka se vším všudy. U Aztéků byla natolik populární a posvátná, že před ní ustoupili i misionáři. A tak zrodila se Vánoční hvězda...
Svatá Lucie noci upije. ale dne nepřidá. Staré pořekadlo. Tradice byly, jsou a snad i budou. Ale prastarý zvyk "chození Lucek" jsem v reálu nikdy nezažila. Bohužel. O to vic jsem se bavila na vánočních představeních souboru Chorea Bohemica, kde tenkrát tancovala moje kamarádka.
Povím vám příběh ze života. Žila jednou moc krásná holka. Měla bohaté rodiče, ale dostala se do zvláštní společnosti, která se jejímu otci vůbec nezamlouvala.
