Martin Nekola
O tom, jak konkrétní Češi ve světě významně ovlivnili různé obory lidské činnosti, už jsme psali mnohokrát. Dnešní příběh pojednává o další zajímavé osobnosti, která přinesla kulturu na ospalý Nový Zéland a naučila tamní obyvatele milovat vážnou hudbu, divadlo a především operu.
Martin Nekola
Naši uprchlíci po únoru 1948 skončili v mnoha různých koutech světa. Situace v západní Evropě koncem 40. let se totiž nesla ve znamení vysoké nezaměstnanosti, hospodářské krize a odmítavé nálady ve společnosti vůči příchozím z východu.
Při našem putování po zemích a regionech, kde se v minulosti naši krajané usazovali ve větších počtech, by rozhodně neměla chybět zastávka v Izraeli. Kontakty se Svatou zemí se pochopitelně dají dohledat hluboko v minulosti, my se ovšem zaměříme pouze na uplynulých sto let.
Opět se po čase zastavíme v Austrálii, konkrétně ve svazovém státě Jižní Austrálie, který lze s rozlohou přesahující milion kilometrů čtverečních rozpůlit na geograficky dvě naprosto rozdílné oblasti. Suchý a pustý sever zabírá více jak tři čtvrtiny státu a značnou část pokrývají pouště a nehostinné pláně.
Před pětatřiceti lety zemřela v Ottawě žena, která se pravidelně umisťovala na předních místech žebříčku nejvlivnějších Kanaďanek a její podobizna se málem dostala na nové bankovky. Z jakého důvodu?
Při exkurzi po českých stopách v zahraničí bychom neměli zapomínat na duchovní různých denominací a řádů, působící i v těch nejodlehlejších koutech světa.
Celoživotní bojovník za demokracii a novinářský bard Josef Pejskar strávil většinu svého exilového života v Mnichově. Osud mu přichystal nejednu těžkou výzvu, on vše dokázal překonat i díky své celoživotní vášni a profesi, novinařině.
Letos na jaře se vzpomínalo na 80. výročí konce druhé světové války, kdy padl nacismus, území republiky bylo osvobozeno a mnoho lidí se mohlo vrátit z exilu, v němž trávili svízelné válečné roky. Když se ovšem přesuneme o dalších pět let do minulosti, tedy do léta 1940, situace vypadala zcela opačně.
