Jindřich Berka
Povolání: Vrchní rada, inspektor a auditor systému bezpečnosti a kvality potravin v orgánu státního dozoru na penzi.
Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu. Jsme čtveřice dědků ve věku 72, 72, 74 a 76 let.
Jindřich Berka
Samozřejmě, pokud se ji dožiji. Nebál jsem se padesátky, šedesátky ani sedmdesátky. Bojím se, ale osmdesáti. Proč? Myslím si, že to zkrátí mé aktivity a můj život bude omezen. Výkonností, ubyde sil a zhorší se rapidně zdraví.
Stačí malinkaté jako krůčky. Určitě, když si je splníte, budete mít radost a na sebe budete pyšní. Nemusíte snít o štěstí, které je vrtkavé a kluzké. Nikoliv famózní cíl, stačí maličkost, která vás potěší.
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil devadesátku v domově důchodců: „Pokud trefíš domů a dojdeš na záchod, tak se té instituci vyhni."
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“. Sním. Jaké to asi muselo být, když mě kojila šestnáctiletá dívka? Má maminka. Dnes ji nějaké roky přibyly. Má 88 let, ale pro mě je stále mladinká. Takovou si ji pamatuji a taková mi zůstala v srdci i mysli.
Fenomén fotbalu je především parketa nás chlapů. V rádiu jsem nedávno zaznamenal povzdych redaktora nad ubýváním mladých sportovců v tomto sportovním odvětví. Proti loňskému roku ubylo 400 klubů. Což je v naší malé zemi velké číslo. Proč tomu tak je?
V diskuzi na našem webu jsem kdysi četl, že pokud někoho miluji, nepotřebuji kompromisy. Nebo přijetím kompromisu se podřizuji a má osobnost se tím zeslabí. Podle mě je to právě naopak. Vztah to posílí. Proč?
Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy uniknout. Chrlí to na nás televize, rozhlas, noviny i módní časopisy. V mobilu a v počítači si zprávu kvůli vnucovaným nabídkám nemůžete v klidu přečíst.
