Soňa Prachfeldová
Obec: Světec
Povolání: V důchodu
Soňa Prachfeldová
Máme nový rok. Věřím, že bude k nám příjemný a my se mu za to odvděčíme tím, že nebudeme ze spousty věcí naštvaní. Zejména z těch, které nemůžeme změnit, či výrazně ovlivnit.
Pojď se mnou, lásko má... Moje láska se skládá z přemnoha dílků. A ty dílky tvoří jeden veliký silný kruh. A v tom kruhu jsou pevně ukotveny všechny mé lásky, všechny které mi dávají štěstí, energii, neustálé poznávání života. A také starosti a zodpovědnost.
Podzim bývá hezký. Sklízíme výsledky své celoživotní cesty, vidíme, jak se mění svět kolem nás, vzpomínáme na svůj životní příběh, ve kterém se toho tolik odehrálo. Vzpomínáme na dětství, na mládí, dospělost, na naši práci, na dobu, kdy byly děti malé a postupně vyrůstaly v dospělé lidi.
Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí.
Co to jsou seniorské radosti? Myslím, že je to široký pojem. Záleží na zdraví, zálibách, záleží na lásce k životu, k neopakovatelnému příběhu mého života.
Když léto zaťuká, honem ven do přírody, podívat se, jaké přichází. Letos léto něžně nezaťukalo, ale okamžitě se ohlásilo vedry a suchem. A když nás pěkně rozpálilo a vysušilo, tak se smilovalo a řeklo si, že tedy zaprší. Ať se země napije, ať se nám vyhladí tváře, ať si všichni zase vydechneme.
