Panelový dům dnes připomíná nepřetržité staveniště. Vrtá se, bourá, řeže – a vy jste nuceni to poslouchat. Hluk je legální, dlouhodobý a nenárokuje žádnou kompenzaci. A pokud si stěžujete známému, uslyšíte: „No, co jste čekali, když bydlíte v paneláku?"
Po krátkém, ale o to strategičtějším přesluhování jsem se rozhodla uzavřít jednu významnou kapitolu svého profesního života a otevřít kapitolu ještě významnější – kapitolu důchodovou.
Letohrádek Belveder jsem dosud vždy fotila a obdivovala zvenčí. V minulém týdnu jsme s kamarádkou zašly dovnitř, prohlédnout si patro a terasy, nádherné výhledy na Prahu a v přízemí výstavu malíře Jiřího Štourače.
Napřed jsem se velmi bála, usmlouvala jsem na očním, že počkáme ještě půl roku. Ke konci této lhůty jsem ale viděla (nebo spíš neviděla), že už už, aby to bylo. Vidění den ode dne zamlženější, při chůzi venku jsem měla až pocit lehké závrati.