Tenkrát na Šumavě

Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety narodila. Moji předkové žili v Pošumaví po generace. Po válce, kdy se svět opět nadechoval k bezpečnému životu, se rodiče přestěhovali do města.

V tomto domě, v pronajatém krámku, začala maminka společně se svým nejmladším bratrem Slávkem, podnikat v oboru prodeje - Knihy, noviny a papírenské zboží. Na začátku se zdálo, že jde o výborný nápad. Obchodu se dařilo. Slávek pracoval v Praze, v redakci jednoho nakladatelství a měl přehled o vycházející literatuŕe. Maminka v sobě objevila velký obchodní talent a našla svůj smysl života. V okolních vesnicích se zakládaly Veřejné knihovny, a o nové zákazníky nebyla nouze.

Asi lze uhodnout, jak to v poválečné době nakonec dopadne. První komplikací v podnikání bylo narození mé maličkosti. Vyřešila se tím, že mne opatrovala jedna či druhá babička. Přestože na likvidaci menších živností došlo až později, obchod i se zbožím na konci roku 49 skončil ve vlastnictví státu a maminka v měsíční vyšetřovací vazbě a poté v místní nemocnici.

Pokusím se o vysvětlení té temné události (doma se později o ní téměř nemluvilo) a začnu historickou dobou. Prachaticemi vedla již od středověku obchodní Zlatá stezka, která končila až v Pasově na Dunaji. Po převratu v roce 1948 se začala znovu používat. Hranice se nacházela v hlubokých hvozdech Šumavy a nebyla ještě zabezpečená ploty s dráty pod napětím. Koncem roku 49 byla skupina lidí, vedená dvojicí ozbrojených převaděčů, spatřena pohraniční hlídkou. Došlo ke střelbě. Přesto se prchajícím lidem podařilo překročit tzv. čáru a na místě střetu po nich zůstala jen ve spěchu odhozená zavazadla. Ve městě poté začalo rozsáhlé zatýkání obyvatel a jejich vyslýchání, vzniklo totiž podezření, že uprchlíci zde měli zázemí. Nalezené noviny v jednom kufru vedly i k zatčení maminky. Tisk snad pocházel z jejího obchodu, jak pochopila při výslechu a i tak málo tenkrát stačilo k její vazbě. Jinak s těmito událostmi neměla nic společného. Při domovní prohlídce se našel jen Pastýřský list církve, který soudruhům také vadil. Stres z delšího pobytu ve vazební věznici (nevěděla nic o své rodině) způsobil, že začala krvácet a potratila. Po jejím propuštění se moji rodiče raději přestěhovali dále do vnitrozemí.

Maminka pak ve státním obchodě Kniha měla zákaz zaměstnání, ale byla později přijata do podniku Pramen n.p. Patřila k jeho dobrým pracovníkům. Když v nějakém obchodě klesaly tržby, byla tam přeložena a plán se nejen splnil, ale často i o dost překročil. Nevýhodou bylo, že na příští rok se nový plán o to více zvýšil. Pokud však nějakou práci ovládáte dobře, je těžké neukázat svůj um. Zákazníci u maminky nakupovali rádi a zůstávali ji věrní, i když to měli do obchodu poněkud z ruky.

Tenkrát na Šumavě

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více