Hradlářka
Úvodní fotografie: Jan Zelenka

Jako již odrostlejší dítko jsem kdysi seděl před domem na klandru, klátil nohama a čekal na kamaráda. U vrat stál otec s krejčím Seidlem a nádražákem Křepelkou a živě se o něčem dohadovali. Nevím o čem, možná o politice. Nebo spíš o počasí.

Já seděl a těšil se na mamaráda Jirku a na Ovčín.

Z vrat státního statku vedle našeho domu vyšla hradlářka a zamířila na nádraží opodál, vystřídat starého pana Vránu. Její postava byla nezaměnitelná. Byla to totiž žena neobyčejně vyvinutá. A v nejlepším věku kolem čtyřiceti let. Bylo prázdninové léto, a tak byla velmi úsporně oblečená. Když míjela ty tři muže, zářivě se na ně usmála, načechrala si vlasy a oni ji sborem pozdravili. Starý pan Křepelka navíc smekl hluboce svůj klobouk.

Všichni tři ale najednou zmlkli a jejich oči pozorně sledovaly procházející ženu až do chvíle, kdy zašla do vrat nádraží. Po tu celou dobu bylo na co koukat.

Otec, Seidl i Křepelka se na sebe potom chvíli mlčky dívali a otec pronesl tu památnou větu, kterou jsem kupodivu uslyšel a kterou si pamatuji dodnes:

„O čem jsme se to vlastně bavili?“

Musím se ale přiznat, že já jsem tehdy koukal taky.

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
14 komentářů
Marie Ženatová
Díky moc za zajímavou vzpomínku.
Jan Litochleb
Jan Litochleb Také mám stejnou vzpomínku jako p.Skopanová.Nádražíčko v Horní Podluží u Varnsdorfu.
Eva Mužíková
Jako bych celý příběh viděla, tak hezky jsi nám jej vylíčil.
Olga Škopánová
Mám jinou vzpomínku. Na malém nádraží hradlářka před každým vlakem chodila stahovat závory. Hradlářský domek byl uklizený, okolo záhony květin a lavička. Hradlářka s každým cestujícím prohodila slovo, dokázala poradit turistům. Pak závory zrušili a nahradili automatickou signalizací. Domek chátrá, lavička se rozpadá a po záhonech ani památky.
Zdenka Soukupová
Honzo, určitě se s tím dá žít. Nic jiného nám ani nezbývá. Zvlášť když si to můžeme přečíst rovnou třikrát.... ( myšleno v dobrém). A vzpomínka je moc hezká. :-))))
Jan Zelenka
Dámy, děkuji vám. Aničko, to je problém krátkodobé a dlouhodobé paměti. Tehdy jsme měli hlavu v pořádku a vjemy, které se nám ukládaly do šedé kůry, si vybavíme. S dneškem je to už horší. Ale neboj, i s tím se dá pěkně žít.
Jan Zelenka
Dámy, děkuji vám. Aničko, to je problém krátkodobé a dlouhodobé paměti. Tehdy jsme měli hlavu v pořádku a vjemy, které se nám ukládaly do šedé kůry, si vybavíme. S dneškem je to už horší. Ale neboj, i s tím se dá pěkně žít.
Jan Zelenka
Dámy, děkuji vám. Aničko, to je problém krátkodobé a dlouhodobé paměti. Tehdy jsme měli hlavu v pořádku a vjemy, které se nám ukládaly do šedé kůry, si vybavíme. S dneškem je to už horší. Ale neboj, i s tím se dá pěkně žít.
Jana Jurečková
Ten krátký příběh mě pobavil. Stručně a jasně napsáno. Pohodové čtení pro dnešní dny. Moc děkuji.
Anna Potůčková
Je opravdu zajímavé, jak si ve většině případů pamatujeme co se odehrávalo v našich mladistvých létech a zapomínáme co bylo včera, kam jsme položili své brýle (můj případ docela dost často).A stejně jako pánové, tak také my ženy jsme se za pěkným klukem také otočili.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?