První povídka Vánoční - O stesku

První povídka Vánoční - O stesku
Ilustrační foto: Pixabay

Není zřejmé, jak se mohlo stát, že se ve vřesovišti mezi dvěma jalovci, objevil takový kůň. V podvečerních paprscích slunce stál strnule mezi dvěma keři. Mohutný krk, plece a tělo mu obepínal černý postroj s koženým hruškovitým chomoutem. Na hlavě měl pevné černé náočnice umístěné tak, že bolestivě tlačily na jeho řasy a oči. Jejich dokonalé provedení zužovalo jeho zorné pole, a on byl schopen jen pohledu dozadu. Zachytil tak velmi málo z toho, co se kolem něj dálo.

Stál sám, vysoký a pevný, ve vřesovišti propleteném spletí koňských chodníčků, plném vzácných rostlin a hmyzu. Pod ním a kolem něj kvetl voňavý koberec mateřídoušek, divokých karafiátů, orchidejí, všivců, čertkusů, jestřábníků, kručinek a zeměžlučí. Domov zdejších motýlů, brouků, pestřenek, obojživelníků, plazů i ptáků.

Po chvíli se kůň probral ze strnulosti, sklonil hlavu a pustil se do pastvy. Spokojeně žvýkal a nasával přitom příjemnou vůni okolního vzduchu. Za chvíli znovu zpozorněl, frknul a zvedl hlavu, větřil a snažil se nozdrami zachytit nový vzdálený pach a ušima zachytit nový vzdálený zvuk. V napětí nezůstal dlouho. Po koňské stezce k němu přiběhla dvě hříbata ve věku, kdy se o ně už mohly jejich matky přestat neúnavně starat. Divocí bílí hřebečci ho začali hned očichávat a přátelsky klapat čelistmi. A za nimi následovalo celé stádo odolných divokých koní nevelkého vzrůstu. Dalo se očekávat, že dojde ke konfliktu. Ale kupodivu se to nestalo. Naopak, i ostatní divocí koně se chovali přátelsky. Vycítili, že vysoký osamělý kůň v postroji a s náočnicemi pro ně nepředstavuje žádné nebezpečí. Hříbata se začala prát, jejich matky je nerudně rozehnaly a celé stádo se vydalo dál koňskou cestičkou hledat místo, kde se sami příjemně napasou.

Vysoký osamělý kůň zatoužil putovat s nimi. Chtěl se za nimi vydat. Náočnice mu však bránily v pohledu vpřed, řídit se mohl jen čichem a sluchem. Přesto za nimi vykročil  a pomalými těžkými kroky je následoval. "Ach kéž bych neměl nákřižník.", pomyslel si s tím, že právě nákřižník mu překáží v pohybu. Jen, co pomyslel, na jeho záda usedla straka a nákřižník zmizel.

"Ach kéž bych neměl postraňky a podocasník," pomyslel si s tím, že právě postraňky a podocasník mu překáží v pohybu. Jen, co pomyslel, objevilo se hejno špačků a postraňky a podocasník zmizely. "Ach kéž bych neměl chomout a náhřivník," pomyslel si s tím, že právě chomout a náhřivník mu překáží v pohybu. Jen, co pomyslel, objevilo se hejno divokých husí a chomout a náhřivník zmizely. "Ach kéž bych na sobě neměl už nic z postroje," pomyslel si kůň s tím, že je to postroj, který mu překáží v pohybu. Jen, co pomyslel, objevil se u jeho hlavy konipas a z jeho těla zmizel i zbytek postroje.

Kůň se s úlevou zastavil.  Vnímal, jaká tíha a jaké sevření ho dosud provázelo a jak volný se nyní cítí. Jeho duše se radovala, on sám věděl, že od této chvíle je volný a může se rozeběhnout, kam se mu zamane. Může zůstat sám, může bojovat o místo ve stádě, se kterým se setkal, může se připojit k jinému. Může navštěvovat nedaleké mokřady, přebrodit vzdálenou řeku. Může klusat, může cválat. Je svobodný!

Rozeběhl se prudce po stezce, ptáci kolem něj kroužili a zděšeně povykovali. A on se brzy zhroutil do tvrdé trávy. Z podnáočnic, na které zapomněl, mu vytryskly bolestné slzy.

Když se divocí koně vraceli z pastvy, narazili na vyšlapaném chodníčku na vyležené místo. Ať nasávali nozdrami vzduch, jak chtěli, pach koně s postrojem a náočnicemi nezachytili. Ani nemohli. Když si zoufalý kůň po svém pádu uvědomil, že jeho přání byla marná, položil si hlavu na tvrdou trávu a přál si už jen jediné: aby zemřel.

Osud se nad ním slitoval. Viděl, že kůň se náočnic nezbaví, že toho není schopen. A tak ho proměnil v ptáka. Toho, který teď kroužil nad dvěma hříbaty, se kterými se setkal nejdříve. Účasten i neúčasten jejich divoké hry.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
20 komentářů
Jindra Hubačová
Ráda jsem četla bajky Ezopovy vnoučatům. S Elenkou též souhlasím!
Eva Mužíková
Jsem stejného názoru jako Elena. Jedná li se o " pohádku", měl by být nakreslený místo fotky obrázek. Jinak článek smutný, zajímavý, také jsem koníkovi fandila...
Jana Kollinová
Četla jsem se zatajeným dechem a přála jsem koni osvobození od všeho čím byl spoután a omezován. Přála jsem si, aby slza zrozená z touhy po svobodě mu darovala život v jeho původní podobě, nádherného černého hřebce.
Elena Valeriánová
Nebudu hodnotit - chybí mi tady jeden prvek zadaný v soutěži - vlastní obrázek.
Granda Nekonata
děkuji :-)
Jan Zelenka
Krásné a poetické!
Soňa Prachfeldová
To se vám opravdu povedlo paní Renato, vše jsem s koněm prožívala a tolik jsem mu přála osvobození.
Daniela Řeřichová
Hezká myšlenka, literárně velmi zdařilé.
Alena Velková
Ano, to je o nás, o mě a věčné touze po svobodě, moc hezky jste to vyjádřila.
Granda Nekonata
díky za podporu :-)
Anna Potůčková
Moc hezké počteníčko!
Libuše Křapová
Zcela určitě zde zveřejněte další a další. Já zde začínala také - a teď vydávám knížky.
Granda Nekonata
moc díky za hezká slova :-) třeba se bude líbit i další ze šuplíku
Dana Puchalská
Hezké...
Zuzana Pivcová
Tak nějak cítím dnešní dobu, Renato. Děkuji a moc Vás oceňuji.
Libuše Křapová
Renato, umíte. Mému palci na mobilu se to tak líbilo, že vám poslal celkem jedenáct hvězdiček. Jak to udělal, to sama nevím
Marie Měchurová
Krásné......
Eliška Murasová
Volnost a svoboda ...
Granda Nekonata
díky :-)
Miloslava Richterová
Reni, klobouček dolů, to je moc pěkné :-)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?