Obezita je závažné chronické onemocnění, lidé s obezitou se dožívají v průměru o 10-15 let méně, než jejich stejně staří vrstevníci. Ruku v ruce s obezitou se objevují i další závažná onemocnění: cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu, postižení velkých kloubů (kyčelní, kolenní), ale i poruchy plodnosti u žen, zvýšená frekvence některých nádorových onemocnění a mnohá další.

„Může za to především sedavý způsob života, málo volnočasového pohybu a konzumace potravin s vysokým obsahem energie (kalorií). U většiny obézních je jejich onemocnění způsobeno jinými faktory než nedostatkem vůle či disciplíny,“ uvádí Martin Fried, místopředseda České obezitologické společnosti.

V Česku je obezita uznána za onemocnění a její léčbu hradí veřejné zdravotní pojištění, a to včetně operační léčby, která je určena především pro nemocné s BMI nad 35.

„Na rozdíl od situace na přelomu tisíciletí již nikdo nezpochybňuje, že nejúčinnější léčbou s dlouhodobým přetrvávajícím efektem je chirurgický zákrok. Ten je však vhodný pro část nemocných (například s BMI nad 35 a s přidruženým dalším onemocněním – cukrovkou 2. typu, apod.), pro ostatní může být vhodná léčba farmaky. Vždy je však nutná změna životosprávy - změnit stravování i zařadit pohyb. Chirurgická léčba snižuje pocit hladu, vede k rychlejšímu a déle trvajícímu vnímání nasycení a to i po snědení menšího množství potravy než před zákrokem,“ dodává Martin Fried, který je také přednostou OB kliniky.

I u méně obézních vede chirurgický zákrok k výraznému zlepšení či dokonce vymizení cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku, snížení cholesterolu a má mnohé další pozitivní zdravotní důsledky.

Nové trendy
Na trh přicházejí nové léky (například léky na bázi hormonu GLP 1, nebo kombinace s dalšími hormony, inkretiny), novinky se objevují i na poli chirurgické léčby. Velký důraz se klade na co nejméně zatěžující operace a výkony, které již nejsou spojeny se zcela nevratnými zásahy na žaludku či střevech, a které umožňují rychlou rekonvalescenci a nevyžadují tak náročné změny v životosprávě. "Patří sem například celkem jednoduchá spojení tenkého střeva stranou ke straně (tak zvaná entero-entero anastomózy), některé méně zatěžující operace na žaludku (například jeho zahrnutí, plikace) či zákroky s využitím jiných málo invazivních radiologických metod,“ dodává Martin Fried.

Jak se stanoví, kdo má nadváhu a kdo obezitu a kdy se již léčit?
Orientačně lze stanovit do jaké váhové kategorie spadáme podle tak zvaného Body Mass Indexu (BMI). Jde o celkem jednoduché, i když ne zcela optimální, kritérium, kdy se BMI vypočítá jako váha (kg) dělená výškou (m2).
Je-li výsledkem BMI do 25, má člověk váhu v mezích normálu.
Je-li BMI mezi 25-30, má nadváhu, kterou celkem dobře ovlivnit změnou životního stylu, mírným omezením denního množství jídla (zejména toho kalorického) a zařazením více pohybu.
Má-li BMI nad 35, měl by navštívit lékaře, a poradit se, jak začít léčit jeho onemocnění obezitou. Může již jít například o člověka s váhou 115kg, který měří 175cm má BMI=115(kg) : 1,752 (m2), tj. 37,6. To znamená, že má onemocnění obezitou (2. stupně) a měl by se začít léčit co nejdříve, a to u lékaře.
Při BMI nad 40 by pak již nikdo neměl váhat a měl by navštívit lékaře a začít se co nejdříve léčit.