Téma: věk
Připravoval jsem se na důchod. Chtěl jsem ještě být užitečný. Byl jsem v kondici a doma se mi válet nechtělo. Má represivní práce nebyla pro kontrolované osoby příjemná. Stát, ale musí své občany ochránit. Vyberu si naopak nějakou pomáhající profesi. „Budu pomáhat lidem.“
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke mně doléhaly věty, jako že je to krásný věk a že na to nevypadám. No, mám zrcadlo a docela dobře vidím.
Listina základních práv a svobod sice věkovou diskrimaci zakazuje, ale přesto existuje! Píši o tom z vlastní zkušenosti, nebo to vidím kolem sebe.
Nebýt závislý na pomoci druhých. Mít kontakt s rodinou. Moct si dopřát zábavu, koníčky. A to až do devadesáti tří let. Pak to můžeme s klidem zabalit. Taková je představa většiny Čechů o ideálním stárnutí. Přitom mnoho z nich dělá vše pro to, aby se jejich sen nesplnil.
Když jsem byl dítě, tak jsem věřil, že ze světa neodejdu. „Můj život přece nemůže nikdy skončit,“ jsem se bláhově domníval. Čas se mi zdál dlouhý a věčný.