Téma: vnoučata
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku, uspořádat rodinnou oslavu, zapálit svíčky na dortu a rázem vznikla situace za všechny prachy, která nečekaně spustila takové malé domácí šílenství.
Alena Velková
Starší lidé o mladých nyní často říkají, že jsou přecitlivělí, že si stále stěžují a hroutí se. My jsme byli odolnější, tvrdí. Jenže dětství současných dětí a jejich prarodičů se nedá srovnávat. Opravdu nedá. Prarodiče totiž nevyrůstali s internetem.
Na skoro poslední dny roku 2025 přijela dcera s vnučkou ze Švédska. Vlastně jsme se viděly na začátku roku a pak koncem roku. Byly jsme zvědavé na vnučku a na setkání jsme se těšily.
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě ní se jiné malé dítě tou dobou v rodině, ani v okruhu přátel, už nevyskytovalo. Byl tedy důvod si jej užít. Jenže takové dítě má mnohem větší výdrž než dospělý člověk. Dopoledne to ještě šlo, ale po obědě už jen silou vůle.
Kterou babičku máš raději? S kterým dědou je větší zábava? Kdo ti dává lepší dárky? Takové otázky některé děti slyší běžně. Skrývá se za nimi porovnávání, snaha být oblíbený, oceňovaný prarodič.
