Nedávno jsem se potkal se spolužákem, kterého jsem již velmi dlouho neviděl. Zavzpomínali jsme si na naše mládí. Patřil k naší taneční skupině, kterou vedl Frank Towen, a tak bylo na co vzpomínat.

O nedělích jsme velmi rádi chodili tančit do kaváren na taneční odpoledne. Nejoblíbenější byla kavárna Astra (dříve Štěrba) na Václavském náměstí. Před kavárnou lákal poutač "Hraje Šubrt, zpívá Šebek" a většinou bylo plno.

Pan Šebek byl srandista a zpíval kromě jiného "písně staropražské", krásné, dalo se říci pouťové odrhovačky jako například Na Poříčí dítě křičí a Na kopečku v Libni.

Při našem vzpomínání jsme dali dohromady první sloky, a tak zde jsou:

Na kopečku v Libni
vypíná se plynojem
na blízko i z dáli
dělá obrovský dojem.

Na kopečku v Libni
stojí koule kulatá
naproti má filiálku
firma Hulata.

Tam chodíval pan oficiál
pro tlusté od šunky
a při tom se zamiloval
do krásné Bohunky.

Dál jsme si již nevzpomněli, ale bylo to mnohem delší. Kde ty časy jsou. Než postavili hotel Olympik na Invalidovně, byl plynojem vidět opravdu i z dálky. Při pohledu z Karlína se majestátně vypínal na obzoru. Dnes je skrčený mezi křovím a zástavbou takže není skoro vidět.