Knihy a myšlenky spisovatele Karla Čapka jsou stále aktuální díky nadčasovým tématům a víře v člověka. Během necelých 49 let svého života stihl být nejen světově proslulým spisovatelem, ale i fotografem, sběratelem etnické hudby, předsedou československého PEN klubu, dramaturgem a vychovatelem.

Čapkův tvůrčí záběr byl široký: od poezie přes publicistiku, prózu, drama, cestopisy, pohádky až k politickým a filozofickým úvahám. Pro jeho dílo je typický vytříbený styl a využívání bohaté slovní zásoby včetně neobvyklých spojení, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí.

Rodák z Malých Svatoňovic na Trutnovsku vyrůstal v rodině lékaře a mlynářské dcery jako nejmladší ze tří sourozenců. Studoval v Hradci Králové, Brně, Praze, ale také v Berlíně a v Paříži. V roce 1915 úspěšně promoval na filozofické fakultě. V roce 1917 nastoupil do novin, nejprve do Národních listů a roku 1921 do Lidových novin, v nichž zůstal až do smrti.

Do literatury vstoupil společně se svým bratrem, výtvarníkem Josefem, povídkovými soubory Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošova zahrada (1918). Později se proslavil především romány (Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s mloky), novelami (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), povídkami (Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy) či dramaty (R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka). Kromě toho vydal i několik cestopisů, sbírek pohádek nebo třídílné Hovory s Tomášem Garriguem Masarykem. Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků, on sám byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Karel Čapek zemřel před 75 lety, 25. prosince 1943, na zápal plic. O pár měsíců později měl být Čapek podle plánů gestapa zatčen.