Potácíš se věkem a závějí.
Básně na skle vlaků v sabveji
píše tvůj pohled na sebe sama.
Dvojjaká hra chvíle s dotykama.

Odkudsi z dáli se dívá dítě.
Přijde-li blíže, políbí tě,
nepřijde-li, slova se nespojí.
Chemie tvorby chce obojí.

Na Boží hoře hoří křoví.
Také se podobáš Sysifovi,
když k ní putuješ na ránem.
V úpatí usedáš na kámen.

Potácíš se věkem a závějí.
Kam chodíš, když dny osamějí?
Dívat se do vlaků na sebe sama?
Báseň je hra chvíle s dotykama.

 

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
7 komentářů
Jana Šenbergerová
Známé skutečnosti vyjádřené neotřelým způsobem. Souhlasím se všemi předešlými komentáři.
Iveta Tomčíková
Muž co píše básně - existuje - vážně? :-) Krásné...tedy myslím ta vaše básnička.
Daniela Řeřichová
Jako vždy plné obrazotvornosti a symbolů. Nádhera. :-)
Dana Puchalská
Velmi zajímavá báseň.
Ingrid Hřebíčková
Báseň je neslyšné chvění, když báseň není, nic není. To mě po přečtení vaší krásné básně napadlo. Děkuji.
Iva Bendová
Návod "jedna báseň" ;-)
Michaela Přibová
Moc hezké. Děkuji.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?