Je to moje reakce na stejnojmenný článek v medium.cz ze dne 13.4.2026 od Václava Kovaříka.

On píše o lhaní, ale nejde jenom o lhaní, je to i o charakteru člověka. Říká se, kdo už jednou zradil, tomu nevěřte! Už to má vyzkoušené, že mu to prošlo a dokonce pomohlo, tak co by se od něj dalo očekávat, že?

Jak čas běží, nastávají nové situace, kdy včerejší neochvějná pravda už neplatí. Svět se mění a vyvíjí. Člověk získává další informace, prožívá nové situace a učí se. A časem i mění své názory. Dneska třeba zjistí, že kdysi dávno učinil rozhodnutí v dobré víře a naprosto správné. A dnes je tomu jinak. Poučil se a změnil názor, vždyť přece vítěz má pravdu!

Tak tedy nezbývá než smířit se s realitou. Prohrál jsem, končím, odcházím na smetiště dějin. Tak by uvažoval seriózní člověk. Ne však kariérista. Otřepe se, co bylo to bylo, přeběhne k těm druhým a snaží se co mu jen síly stačí.

Daří se mu a má úspěch. Neboť i Pánu Bohu je milejší ta jediná černá ovečka, která se ztratila, a nyní našla cestu ke svému stádu.

Že by podobnost čistě jen náhodná?