Během korejské války a další desetiletí cestoval po celé Koreji jako žebravý mnich. Kolem 60. let se přebrodil v politického aktivistu a disidenta, 4x vězněného.

A nakonec se nám ukazuje jako prominent, trávící poslední desetiletí na výsluní jako přítel prezidentů Kim Tä-džunga a No Mu-hjona, cestující po celém světě a angažující se i v otázce sjednocení Koreje.

Pojďte se mnou zavítat do světa básníků: Ko Un /1933/

Poezii začal psát ve 14 letech, během korejské války se stal praktikujícím buddhistou, putoval zemí, meditoval a žil z milodarů. V r. 1977 vycestoval do Tibetu a strávil 40 dní v himalájských horách. V r. 1998 uskutečnil roční pobyt na Harvardu. Vydal sto padesát knih, z toho téměř polovinu tvoří básnické sbírky. Jeho tvorba zahrnuje historické romány i meditativní přírodní lyriku vycházející z východního spirituálního dědictví. Věnuje se i překladatelské činnosti a přednáší tvůrčí psaní na Soulské státní univerzitě.

Jestli někdo po mé smrti otevře můj hrob, nenajde ho plný kostí, ale básní, které jsem tam potmě napsal. Jsem až příliš posedlý poezií?

V den kdy poprchává
vyhlížím jednou dvakrát
zda někdo nepřichází

---

Vesluji
upustil jsem veslo.
Až tehdy jsem se rozhlédl
po široké vodní hladině.

---

Venku před jeskyní nářek větru a deště
uvnitř
tichý hovor netopýrů
visících ze stropu

---

Ženo! Přišel jsem!
Proklatá zima už je pryč!
Ženin hrob se tiše směje.

---

Šel jsem ve stopách zvířat ve sněhu
pak -
ohlédl se za svými.

---

U cesty
srnec
tiše pozoruje měsíc ve vodě.

---

Babička říkávala
je opravdu snadné
provléknout nit
uchem jehly.
Dnes nevidím ani ouško.

Zdroje:

KO UN: Květy okamžiku
https://cs.wikipedia.org
https://wwwpwf.cz/cz/archiv-autoru/Ko-Un