No jo no, co už ...

Zdeňku... :-) :-)

Víte paní Bayerová, mnohokrát v životě jsem si musela vystačit sama se sebou. Vyrůstala jsem jako to "černé kuřátko" a těšila se, že v dospělosti bude líp. Dnes si říkám, BOHU DÍK, že nebylo, a že tím pádem nepatřím do "hejna", které klove do těch, kteří si vystačí sami.

Paní Bayerová, teď si myslíte, že jste "na koni", ale věřte mi, že nejste!!!

Je fajn, když si někdo vystačí kdákat i kvokat se sám/a se sebou... :-)

Ještě chci zdůraznit "kdákající slepici", nikoliv kvokající kvočnu, která pouze kvoká o tom, co druhý dokázal bez jejího přičinění.

Příroda je moudrý rádce. Co mnozí zažívali o prázdninách u babičky, v tom já jsem vyrůstala se svými rodiči. Běda, když kvočně se z pětadvaceti žlutých kuřátek vylíhlo jedno černé. Dnes "babička s koštětem" hejno nerozežene, ale vyžene "černé kuřátko", vlastně už nepohodlnou "kdákající slepici".

Také jsem si po přečtení přezpívala písničku "Dělání, dělání." Někdo kvoká rád se žlutomodrými.

:-)) :-)) Zdeňku .... :-)) Už dlouho jsem se tak nezasmála :-)) Vzpomněla jsem si na své dětství, když jsem pozorovala slípky u babičky na dvorku .... Ovšem běda té, která se hejna stranila a nekvokala s ním ... Nejprve ji varovaly kdákáním, a když i poté zůstala individualitou, následovalo klování (klobání), leckdy až do krve ... Naštěstí se vždy našel někdo, kdo hejno rozehnal .. nejčastěji babička, a to pořádným březovým koštětem :-)) Šárko (10:20), ani jsem netušila, jak umíš básnit :-)) Míšo (11:04), o Tobě to vím, ale zde jsem se fakt nasmála. Co se mně týče, přidala bych se asi k tomu mňoukání :-)) Díky za sobotní pobavení :-))

:-))) Někdo dělá kvak, a jiný mňau, další dělá bů a čtvrtá hů, jiný dělá haf a k tomu raf, píseň je to veselá, mnoho hluku nadělá :-))