To ráno mě napadla taková kravina,
což schoulit se mu něžně do klína,
schoulit se a tichounce příst,
nač tak rychle obracet v knize života list?

Seděl zadumaně a čet Harry Pottera,
náhle se na mě zadíval a já...,
já jen tiše polkla.

Jeho oči do mých se upřeně dívaly,
a přitom něžně, něžně říkaly...

Pojď se mi schoulit do klína,
pojď prosím, ať není to jen kravina,
ať ten list co nechci obracet,
ať se nikdy, nikdy neobrátí zpět!

/napsáno říjen 2015/