První sníh zimní sezóny 2025/26 se u nás objevil už na podzim, a to 24. listopadu. Vydržel, jak se říká "od Štědrého večera do vánoc" a zmizel jak pára nad hrncem. Bílou zimu jsme zkusili vyhledat výše - Buková hora v Českém středohoří to jistí, pravila jsem. A skutečně, pár sněžných fotek jsem na výletě pořídila. A pak dlouho nic ... přeběhl advent, vánoce, nový rok a zasněžený vánoční strom na náměstí se nekonal.

4. ledna jsme si jeli spravit zimní náladu na jedno z mých oblíbených středohorských míst. Na Číčově určitě bude! A byl. Bílý snížek křupal pod nohama, ledový vítr mi bičoval tváře a zimní nálada se dostavila. Ani jsem nahoru na Číčov nemusela.

A pak přišel pátek 9. ledna a jako mávnutím kouzelného proutku jsme se probudili do zasněženého města. Samozřejmě že jsem odpoledne vyrazila směr náměstí, ale šlo to docela ztuha a pomalu. Nohy se bořily do sněhu na chodnících a domů jsem se vrátila upaťchaná, jako kdybych zdolala Říp. Tam už ale po loňských pádech, kdy jsem si narazila kostrč, ve sněhu nepolezu. Jsem si jistá, že toto předsevzetí neporuším.

Sníh ještě připadl a auta dostala pořádné čepice. Deset a možná i o něco víc centimetrů sněhu jsme dlouho neměli. Vydala jsem se užít si nadílku za město. Paradoxně se mi lépe šlo netknutým sněhem než po chodníku, kde se bojím pádů. Směrem k severu bylo nebe projasněné, leč za mnou bylo slunce zachumlaté v tmavých duchnách.

Pravý jásavě modrobílý mrazivý den připadl na neděli. A když víte, že máte k dispozici jeden jediný krásný den, je to k zbláznění. Prostě nevíte, co dřív. Kam se vydat, aby to stálo za to?

Dopolední volba padla na stejnou trasu jako předchozího dne, tedy ke kapličce na Lužické cestě v polích za městem. Trasa stejná, "panoramata" docela jiná. Hory na obzoru lákaly, několik zajíců se prohánělo po bílé pláni. Potkala jsem se s kání, která seděla ve sněhu a pojednou se zvedla, zamávala křídly a mizela v dáli. Myšek asi ve sněhu moc neulovila, ty nejspíš mají probíhačku mezi spižírnami ve svém polním metru. Rozfoukal se větřík. Nesl prašan při zemi a tvořil takové malé středohoří. Moje stopy rychle mizely. Upadla jsem dvakrát, leč bezbolestně do měkkého.

Odpoledne patřilo výjezdu ke dvěma mým srdcovkám. Řípu v bělostném hávu a vyhlídce na Labe v Dubičkách. Tu jsem užasla a hleděla bez dechu na Labe, spoutané mrazem. Věřte mi, že takto jsem ho viděla jen jednou před lety. Nádherný zimní den!
A zítra mi přivezou objednané jarní botky. Červené.