Jde poutník přírodou zasněženou
nocí tichou jako pěna,
bílými křídly rozsvítí noc tmavou
kouzelná zimní víla.

Bělounké pápěří na tváři šimrá,
po proudu pluje do říše vzpomínek,
kde končí cesta, než zmizí docela,
v té řece poznání do daleka pluje.

Křížem krážem jde poutník,
lidské stopy zakrývá bílá paní,
lesní tmou či krajinou otevřenou
hledá stánek splněných přání.

Křídla anděla chtěl by mít…