Stojím na schodech života,

a sama sebe se ptám,

kolik jich před sebou ještě mám,

a bude tam nahoře to vytoužení nebe?

Když tady někdy prožívám peklo,

a pěkně to zebe?

A pak se probudím a říkám si,

vždyť to byl jen sen...

A vyjdu si s radostí do přírody ven,

tady, když pohladím strom nebo květ,

je to jako když pohladím samet,

radost mám hned.

A teď, když se naladím,

na ten poslední života schod,

Bůh říká mi, přijď ke mně, až

ti to přijde vhod.