Sýkorka se skrývá v hlohu

křik vrány ji v dálce ruší

přemýšlím, co ještě mohu

co se na můj věk přec sluší.

Držet víru jak drahokam

stále vědět jak jít a kam 

ještě jednou vidět moře

aspoň chvíli žít v pokoře

ještě složit mnoho básní

při kterých se duše zasní 

ještě život lehce brát

slyšet říkat mám tě rád

vyloudit úsměv na tvé tváři

vidět oči, jak ti září 

toulat se tiše nocí temnou

něžně hladit rukou jemnou

vnímat, jak se den probouzí

pomoct tomu, kdo je v nouzi 

Přemýšlím a tajím dech

ztracená jsem ve svých snech.