Zápisník starého muže: Chlap nebrečí

Zápisník starého muže: Chlap nebrečí
Ilustrační foto: Freepik

Malý chlapec, dnešní terminologii diagnostikován jako hyperaktivní, nezvládl divoký přesun odnikud nikam, zakopl a upadl. Chvíli zaváhal, má-li brečet, ale pro nezájem okolí vstal k nové aktivitě.

Bohužel si na ruce strhl strup po neúplně zhojeném předchozím poranění. Krvácelo to jen nepatrně, ale vyčištění bylo nezbytné. Ovšem tomu se vehementně bránil, že to bude štípat.

Nastalo přesvědčování o nezbytnosti ošetření a reagoval až na argument, že chlap něco vydrží. Myšlenka, že by mohl být považován za chlapa, se mu zalíbila. Vyslovil však otázku, co dělá chlap, když to bolí.

„Tak zatne zuby!“
„Ale když to zabolí hodně?“
„Tak tak si třeba uleví zakletím!“

Po krátkém zaváhání svolil k ošetření. Natáhl ruku, odvrátil hlavu a zaťal zuby a čekal. Po odstranění smetí a špíny následovalo zakápnutí peroxidem. Pak přišel okamžik velkého chlapa. Přes zaťaté zuby procedil: „Kurrrrr – va to štípe!“

A ošetření bylo bezproblémově hotovo. Jen zůstalo s podivem, že to „r“ nikdy dosud tak krásně nedokázal vyslovit, a teď už to umí!

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
15 komentářů
Olga Škopánová
Míra statečnosti se neměří množstvím pláče.
Jana Jurečková
Je správné, že chlapec neplakal. V životě bude mít daleko horší problémy. Bude muset prokázat svou statečnost. Moc hezký příběh, děkuji.
Jiří Dostal
:-) :-) Ach ano, peroxid dříví neštípe a drnčivé "kurrr-va" se nejlíp dere skrze zaťaté zuby. Co je to proti Trumpově demenci v Šar-al Šajchu :-) :-)
Libor Krajíček
Peroxid neštípe.
Olga Škopánová
Proč by hrdost měla být na překážku pláči? Pláč přece není žádná ostuda.
Michaela Přibová
Hezké vyprávění. Děkuji.
Iveta Tomčíková
I já už naposled k tomuto paní Ivo. Článek pana Zdeňka začíná slovy: "MALÝ chlapec", no takže tak jsem to myslela k tomu, že se zde nepíše o rodičích, prarodičích, starých dětech, které my jsme otevřely. O nich článek není. Takže asi tak. :-)
Iva Bendová
Jen dodatek ad 17:34 a naprosto k tématu, u mého otce jsem nikdy nespatřila dojetí natož slzu, byl těžký introvert. Občas čtu články, že to už neplatí, že chlapi nepláčou, že to škodí psychice, tak nevím, jak je to s těmi módními trendy.
Iveta Tomčíková
Paní Ivo, jen tak na okraj, ta o které jsem se zmínila není ani maminka, ani babička, je to jen velmi hrdě vychovaná dcera svými rodiči. Rodiče nepláčí ani na pohřbu, ani ona nepláče, ačkoliv se jí tricítka přehoupla přes další desetiletí. Je to prý modní trend, nejen výchova, že se nedávají city najevo. Vy jste, zřejmě podle toho co píšete - po tatínkovi. Ale nebudu zde spamovat, aby autor článku se nezlobil, že "diskuse" k jeho článku, je už mimo a ne k jeho tématu ..:-)
Iva Bendová
Moji mamku jsem nikdy neviděla brečet, rozezlít se, to ano. A to ne, že by se nikdy netrápila. Její matku, moji babičku, také ne. Ano - jak píše Iveta, hrdost jim to nedovolila. Za to já mám pořád nakrajíčku - v dojetí, v bezmoci, hudba, film, přírodní krásy na vlastní oči atd. Prý se mi zvláštně třpytí oči - to jsou ty slzy, stále připravené ;-)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?