Tak jsem si, z dlouhé chvíle, otevřel knihu Aforizmy troch tisícročí, a sice tu část, která pojednává o myšlení. Rád si tuto knihu, naplněnou moudrými myšlenkami moudrých autorů, pročítám. Jednak kvůli jejímu zajímavému obsahu, a také proto, že byla vydána v roce 1972 bratislavským vydavatelstvím Tatran a je psaná slovensky. Mám slovenštinu rád, je to rodná řeč mé zemřelé ženy a při svých cestách po Slovensku jsem ji hojně používal. Ale vraťme se nyní k pojmu „myšlení“.

Kapitola o myšlení začíná moudrou myšlenkou starořeckého filozofa Aristotela. S dovolením, budu zde myšlenky použité v knize prezentovat česky:

„Nejpozoruhodnější na člověku je jeho schopnost myslet.“

Ale pro jistotu Aristoteles ještě dodává:

„I myšlení ale občas škodí zdraví.“

Trochu v   rozporu s  tímto Aristotelovým moudrým výrokem je stejně tak moudrá myšlenka jeho staršího předchůdce, dramatika Sofokla, který říká:

„Nejpříjemnější život mají ti, kteří nemyslí.“

Obojí má svoji váhu. Komu se nechce příliš myslet, ten může mít, teoreticky, skutečně jednodušší život. Podle mne je nejpřijatelnější myslet, když je myšlení třeba. I nadměrné myšlení ale může škodit, jak uvádí Aristoteles. Takže to s myšlením nepřehánějme a řiďme se raději jeho okamžitou i dlouhodobou potřebou.