Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak mi aspoň vybral jiné efektní jméno, když mu ten jeho Kamil nevyšel. Proč efektní? V padesátých letech bylo jméno Šárka docela rarita, o čemž svědčí i dopis mé o sedm let starší sestry.
Se mnou, čerstvě narozenou, se nemohla setkat. Dostala černý kašel, tak ji přesunuli k babičce. Náš táta její lístek celá léta opatroval, aby neupadl v zapomenutí. Zněl: Tatínku, jsem moc ráda, že mám sestru. Opravdu se jmenuje Šárka? To je ale blbý jméno…
![]()
Na moje křtiny už ségra Ivana mohla (z archívu Šárky Bayerové)
Upřímně řečeno, se svým jménem jsem se smiřovala roky. Nemám totiž ráda nadbytečné zdrobnělinky a Šárka mi přijde zdrobnělá už v základu. Jako dítě jsem nechápala, proč nejsem Kamila. Táta dal jednoznačnou odpověď: Protože se mi to nelíbilo. Ani mámě. Šárka je hezčí a je jich málo. Mám rád Staré pověsti české! Bylo to tak. Když na ulici někdo zavolal „Šárko!“ týkalo se to vždycky mně. Až tak nějak na přelomu tisíciletí došlo ke značné popularizaci jména krásné české amazonky. A jmenovkyní mám čím dál víc. Onehdy v tramvaji najednou slyším: Šárko!!!!! Opravdu s tolika vykřičníky a ještě k tomu s temným varovným podbarvením. Leknutím jsem poskočila a otočila se. Za mnou seděla maminka s batoletem na klíně. Holčička soustředěně slintala na okno a ručičkou vytvářela obrazce.
Snad už i cizinci prošli osvětou. Kdysi dávno mi volali z jednoho jihoamerického velvyslanectví. Potřebovali mé kompletní jméno na pozvánku na recepci. Tedy hlavně křestní. Když jsem nahlásila Šárku, ona cizojazyčná dáma byla údivem perplex. Vy se vážně jmenujete Šárka? Jako ta pražská čtvrť? A já hned udělala vlastivědnou přednášku, že se nejmenuju po oné čtvrti, ale ta čtvrť po bájné Šárce z českých pověstí a kronik. No, a vidíte - neměla jsem pravdu. Já tu ubohou ženu mystifikovala. Dnes už vím, že skalnatá Šárka (dnes dokonce i Divoká) tu byla daleko dřív než ta krásná Ctiradova.
A tak slyšte pravdu o jednom jméně, které jsem už dávno vzala na milost. Možná i proto, že ti nejbližší mi říkají Šára. Prastarý etymologický základ jména je totiž ve skále! Místní pojmenování údolí Šárka je předslovanské. Odborně se uvádí, že jde dokonce o příbuznost se španělským označením pro „návrší, horský hřbet“ - sierra. Důkazem je údajně i korsický překlad sarra a především albánský výraz sharane. To mě hodně potěšilo. Mám totiž nejen částečnou španelskojazyčnou duši, ale vidím tu i podobnost se Šárou...
Takže, když Dalimil hledal jméno pro svou hrdinku, prostě si je vypůjčil z dávného pojmenování místa, kde se měla celá bájná událost zrady a lásky udát.
O Šárce sice už frivolně vyprávěl Kosmas, ale u něj byla ještě bezejmenná. Jedna z lepých odbojných děv. Lépe řečeno, v jeho líčení vlastně skoro žádná jména nejsou. Kosmas totiž celou událost dívčí války pojal jako podařenou pohansko-slovanskou taškařici, která se trochu zvrtla. Vlastně to celé připomíná antické pověsti o amazonkách a celkové finále se nápadně podobá únosu Sabinek.
![]()
Fotokopie ilustrace J. Trnky (Staré pověsti české, A. Jirásek, SNDK 1961)
Kosmovo místy až ironické vyprávění zdramatizoval Dalimil o dvě století později. Zmínil poprvé Libuši a upřesnil, že všechno začalo, když naposled vydechla. Taky dodal mužatku Vlastu, která toužila zachovat matriarchát za každou cenu. Bijme chlapy, ty bradaté, hloupé capy bylo její nosné bojové heslo. A dosazena byla i lstivá Šárka, která na příkaz Vlasty obalamutila Ctirada, díky čemuž ženy na krátkou dobu muže převálcovaly…
Pak se k příběhu za dalších 200 let dostal Václav Hájek z Libočan. A ten měl hodně bujnou fantazii. Takže sepsal krvavé drámo se zápletkou jako kráva. A ještě ke všemu plné podpásovek. Všichni známe. Krasavici Šárku odbojné dívčiny (po vzájemné domluvě) nastražily na Ctirada a jeho družinu. Svázanou, plačící, polonahou, s loveckým rohem a butylkou medoviny u pasu. Ctirad zíral a poslouchal její srdceryvnou story jak byla ženami zavržena, protože s jejich programem zásadně nesouhlasila. Moc dlouho ho umlouvat nemusela. Ke konečnému rozhodnutí se roztoužený Ctirad ještě jednou mohutně posílil medovým kvasem. Načež tu potvoru rozvával. Nastala oboustranná smršť. Jak to tak vypadá, užili si bohatě naplněnou sexuální chvilku. Přesto Šárka ve své hanebné podvodné hře pokračovala a přemluvila milence k hudební produkci:
...Prosila také panna Šárka pana Ctirada, aby maličko zatroubil na její trubici, a on tak učinil a dal návěstí svým nepřátelům. Dřív než muži ke koňům a mečům přišli, dívky pana Ctirada jaly a svázaly a služebníky jeho, kterého každého jaly, tomu obě ruce uťaly a pak zmordovaly. Toho dne pana Ctirada na Děvín přivedly a nazejtří na břehu řeky Vltavy jej hnáty přerazivše do kola vpletly a vyzdvihše jej již mrtvého, knížeti navzdory postavily. Kníže ovšem chtěl jej rád dáti pohřebiti, ale nesměl toho pro dívky učinit. A ten les, kdež Ctirad skrze nešlechetný úklad té zrádné dívky Šárky jat, až do dnešního dne Šárka slove....
(Václav Hájek z Libočan, Kronika Česká, 1541)
Jak vidno výše, blud o jméně pražské čtvrti zasel právě Václav Hájek z Libočan. A Alois Jirásek, jehož Staré pověsti české od dětství miloval můj táta, dodal trochu romantiky. A tragiky. To, když Šárka po smrti Ctirada zjistila, že bez něj nemůže žít a sebevražedně hupsla ze stejnojmenné skály etymologicky předslovanského původu.
![]()
Fotokopie ilustrace J. Trnky (Staré pověsti české, A. Jirásek, SNDK 1961)
A teď mi řekněte, co bych v těchto dnech psala, kdybych byla Kamila. Nebo dokonce Kamil! Především bych neměla svátek v den konce školy, z čehož jsem byla jako malá "vodvařená". Nebyla bych v kronikách, pověstech, opeře ani v symfonii či výtvarném umění. Takže, milé jmenovkyně, v rámci oslav našeho prastarého předslovanského jména přeju nám všem jen samé štěstí!
A tobě, tati, děkuju...
![]()
(Z archívu Šárky Bayerové)
Pošlete odkaz na tento článek
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v Muzeu MHD nebo je potkáváme jako atrakci pro turisty v historickém centru…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok jezdili na prázdniny do Krkonoš, konkrétně do Herlíkovic, to je takový menší…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to zrovna nebylo, ale hezky barevně vyvedená kartička zve na oslavu narozenin.…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život pozitivně provázeli a ovlivňovali, bylo hodně. Někdo z nich pro mne znamenal víc,…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno dokáže pochytit dětské ucho. A vzpomínám na své dětství v 50. a na začátku…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné chvíle ano. A těch bylo a je spousta. Všechny se mi pak samovolně…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v televizi, vášnivě fandil před obrazovkou a dost často si vyrazil přímo na…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil devadesátku v domově důchodců: „Pokud trefíš domů a dojdeš na záchod, tak se té…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada nesplněných přání. Pak jsem zjistila, že to bude jinak. Jako malá jsem si přála…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do ostatních míst naší republiky, Betlémské světlo. Přivezla jsem si ho do vánočně…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho, co četla na internetu. Léta jsem mlčela, protože jsem nechtěla být…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno, co jsem mu měnila plíny.Tento týden mi sám od sebe zavolal!
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko, tedy náš vnuk, je od malička pěkně rozmazlený. Vlastně to začalo hned po…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále vzdělávat, být aktivní. Mám pocit, že si lidé zvykli používat v běžné řeči…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla nejmladším členem. Tatínek, právník, zabývající se – pro mě – velmi nudným…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka jednoho spontánního mezigeneračního rozhovoru.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne