Dostal jsem pozvánku na kosení luk

Dostal jsem pozvánku na kosení luk
FOTO: ČSOP Kosenka, Creative Commons 4.0

Dostal jsem pozvánku. Kam? Do Bílých Karpat. Tam, kde kvetou na loukách nádherné orchideje. Co tam budeme dělat? Kosit louky. Bělokarpatské louky jsou pokladem. Jsou oázou života.

Roste tam mnoho druhů orchidejí, které jsou v ohrožení a jsou chráněné. Kosením luk se udržuje jejich prostředí a umožňuje orchidejím kvést. Jejich pestrá květena přitahuje včely a motýli. To je důležité pro opylování rostlin a udržení celého ekosystému. Bez pravidelného sečení by louky postupně zarostly keři a stromy. To by znamenalo ztrátu tohoto cenného prostoru pro rostliny a živočichy.   

Vždy jsem si přál kosit orchidejové louky. Konečně se mi po sedmdesátce přání splní. Jako senior se těším na mladé, na děti a na všechny, co mají rádi přírodu. Mladé nebudu kárat, ale budu se jim snažit naslouchat. Možná omládnu a budu užitečný. Spát budu ve stanu ve spacáku na čerstvém vzduchu a jíst venku v ešusu jako kdysi na dětském táboře. Napiji se ze studánky. Žádné pesticidy. V noci budu počítat hvězdy nade mnou. Mobil odložím do batohu a čas mě budou měřit kostelní hodiny. Zapomenu na vanu s teplou vodou. Naložím se do průzračné vody potoka a krev v bolavých nohách mi rozproudí jeho studená voda. Ještě jsem tady. Ještě mohu pomoci přírodě. Očima budu objímat skotačící děti, které si na kosení sebou vzali mladí lidé. Večer bude ohníček, kytara, možná housle nebo harmonika. Místo parketu luční palouk. Z ohně vyletí jiskry, v očích se zajiskří, z rukou bude sálat teplo a pohoda. 

Pohltí mě vůně čerstvě pokosené trávy. Možná si jen tak lehnu na stráni do trávy a budu polykat vůně lučního kvítí. Musím tam ještě letos. Co když příští rok již kosu v rukách neudržím. Budu jistě potom  tu vůni cítit, když zavřu oči na lavičce před domem. Dnes je populární slovo prokrastinace, odkládání povinností a událostí. Pro nás seniory je to obzvlášť důležité, protože zase až toho času tolik nemáme. Schoulený mezi řadou sekáčů, s čůrkem potu stékající  po zádech, se mi vybaví, jak jsem před 40 lety sekal a sušil  po příkopech s kamarádem trávu pro svých 15 oveček. Z toho byl jeden statný beran, který si svůj harém nemilosrdně hlídal. Stačilo se k němu obrátit zády a již vystartoval. Udělal dva tři kroky zpět jako Ronaldo, když kope trestný kop ve fotbalu a vyřítil se.   

Jeden za druhým zatneme kosu nemilosrdně do porostu. Voňavá tráva se složí k našim nohám. Musí uvolnit místo k novému životu. Novým květinám. Vracím se ke svým vzpomínkám. Mladý muž a pokosené ary luk. Mé nenasytné ovečky a vzpurný beran. Dokázal jsem 40 metráků sena na zimu nasušit. Mé tehdy mladé tělo zbrocené potem to zvládlo. Dnes to vidím na týden. Každý den tak 5 hodin. Je plno aktivit pro seniory, kterým se můžeme věnovat. Co k tomu potřebujeme? Trochu zdraví, ale hlavně chtít!!!!

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
21 komentářů
Ludmila Černá
Díky. Vrátil jste mě do dětství. Ráno o prázdninách mě budíval zvuk naklepávaní kosy. Špalek, na něm klín, vedle lavička...Tatínek mé kamarádky se připravoval na kosení bělidel a zahrady. Ťuk, ťuk, ťuk ...A my jsme pak obracely seno. S kosou to neumím, i když něco posekat zvládnu, řvoucí sekačky nesnáším. Smekám před každým, kdo to s kosou umí. Máte můj obdiv.
Martina Růžičková
Moc děkuji za krásný článek i vaši pomoc bělokarpatské přírodě.
Marie Ženatová
Díky moc za nádherný článek*, který mne vrátil do dětství. Tehdy jsme měli několik hektarů rozsáhlých luk, které každý rok kosil tatínek s několika pomocníky vždy celý týden a to od těch nejranějších hodin. Já jim vždy nesla svačinu - byla to konvička s meltou a veliké krajíce domácího chleba se slaninou. Když oschla rosa a nedalo se už dál sekat, tak u nás doma dostali další svačinu ve formě množství usmažených vajíček s cibulí a chlebem i další meltou. A já pak ihned chodila s maminkou pokosené řádky rozhazovat, obracet - na sušení jsme mívali i pilné pomocníky. Ta vůně pokosené trávy byla tou nejkrásnější vůní* co jsem v životě poznala. Dnes budu dosekávat srpem trávu na zahrádce kolem plotků, ale tu nádhernou vůni čerstvě pokosené trávy už bohužel nemám ?
Blanka Lazarová
Máte můj obdiv. Záslužná činnost a ne pro každého. Se srpem to moc neumím. Dřevěnou kosu jsem brzy zlomila, ale s kovovou mi to docela šlo. Ale už je to dávno, bylo to na chalupě a jen občas a malá plocha. Ale aspoň vím, o čem to je. :-)
Jarka Jendrisková
Krásná a užitečná aktivita, fandím vám.
Daniela Řeřichová
Moc hezký článek. Asi před dvaceti lety jsem se jako divák zúčastnila folklorní akce Kosecké písně na zahradě zámku v Buchlovicích. Tehdy se pode mnou zachvěla země – nádherné zpěvy, tradiční oděvy, neopakovatelná atmosféra. Začíná se v půl páté ráno.
Moc hezký článek. Kosu jsem nikdy v ruce nedržela a tak máte můj obdiv. Dneska jsem pustila na zahradě robotickou sekačku, ta si vystačí sama a pak se i umí nabít. Louky v Karpatech by asi nezvládla.
František Matoušek
Vůně posečené trávy mě naplňuje vzpomínkami na prázdniny strávené u tety a strejdy na Moravě. Díky za jejich oživení.
Hana Rypáčková
Umím kosit, účastnila jsem se se studenty. Ještě kosu použiji, ale neumím ji naklepat...
Zdenka Jírová
To je krásné vyznání lásky přírodě. Docela vám závidím, že budete přírodě tak blízko. Můj manžel také jezdíval kosit louky do Krkonoš. Přímo cítím tu vůni posečené trávy. To je nejlepší parfém. Já se kosou nenaučila, ale měla jsem žnout trávu srpem.
Zuzana Pivcová
Když jsme se přestěhovaly coby větší školačky s maminkou z města přes celé Čechy pomalu na venkov, čekalo nás kromě jiných prací také kosení trávy na dvoře a v zahradě. No, nezvládla to ani maminka, natož my. Když to někdo umí, je to hezká činnost, ale my jsme nechávaly 10 cm u země. Srpem to ještě šlo, ale kosou ne a ne. Díky za vyprávění.
Ingrid Hřebíčková
Záslužná činnost. Když takhle člověk pomáhá, ať je to cokoli, tak je mu dobře u srdce. To víme se sestrou z vlastní zkušenosti.
Michaela Přibová
Krásný článek. Jsem dojatá.
Jana Jurečková
Tak to je krásná pozvánka, netýká se narozenin ani schůzování. Hlavním a tím nejdůležitějším aktem bude pomoc přírodě. obdivuji všechny, kdo se neuzavírají do sebe a kouknou občas ven, co se tam děje a se svou radostí se podělí s ostatními. Moc děkuji za článek.
Eva Mužíková
Takového berana jsme měli doma také. Respekt měl pouze z tatínka, nás, ostatní členky rodiny okamžitě byl schopen napadnout. Doplatil na to. Jednou si troufl i na tatínka ( povolánim řeznik) a ten, když na vlastní kůži pocítil jak je nebezpečný, udělal z něj klobády:(((
Eva Mužíková
Každý kdo dokáže sám o své vůli přiložit ruku k dilu má můj obdiv. Trochu odbočím, pravidelně sleduji činnost rodiny, která se pomocí chovu jaků, koz, oveček a koní stará o takovéto louky v ChKO Libosváry. Smekám před jejich náročnou prací, obdivuji je a často se i obávám o jejich zdraví. Kéž by bylo takovýchto lidí více a více.
Iva Bendová
Aaaach, to se krásně četlo! :-) Jako holka jsem moc ráda převracela a hrabala seno, úplně cítím jeho specifickou vůni. "Jinak voní seno koním, jinak zamilovaným ...," ale já byla městská holka, která si u babiček užívala všechny vůně venkova naprosto spontánně ;-) Pevné zdraví, silné paže a hodně krásných zážitků, pane Berka, budeme se tu těšit na /foto/reportáž :-)
Jana Šenbergerová
Pane Berko, vy jste ale romantik! Ať se vám v B. Karpatech líbí i dobře kosí. Já už bych to nezvládla, proto přispívám jinak. Teď už si vůně luk užívám, jen když kosí jiní.
Mirek Hahn
Gratuluji. Zajímavá a smysluplná akce.
Daniela Lender Chaloupková
Díky za krásný článek a vzpomínku na mládí. Kosení luk (i když ne orchidejových) jsem zažila a z Vašeho článku ta vůně čerstvé trávy zavanula až ke mně ... :-) . Krásně tuto atmosféru zobrazuje i film "Kosenie Jastrabej lúky" v hlavní roli s Jozefem Krónerem. Některé věci a zážitky mi opravdu chybí .....

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?