Procházka z modra do chumelenice
Všechny fotografie: Alena Tollarová

Všimla jsem si, že v posledních letech se nám zima posunuje čím dál tím víc k jaru. Někdy v listopadu proletí pár sněhových vloček, nezdržují se ani dopadem na zem a pak dlouho nic. Vánoce na sněhu ani nepamatuji a v novém roce zima/nezima pokračuje.

V lednu jsem psala o mých prvních letošních krocích ode vsi ke vsi. Sníh samozřejmě nebyl, kde by se vzal? Cíl mé vycházky byl u kostela sv. Kateřiny na břehu Labe v Libotenicích. 

A teď si představte, že v polovině února napadlo zničeho nic trochu sněhu. A tu mě napadlo, jak krásný musí kostel v Libotenicích být s bílou sněhovou ozdobou. Sedli jsme do auta a jeli na obhlídku. Byla jsem vážně spokojená s tím, jak snížek sv. Kateřině slušel. A krajině s bílým závojem slušelo i sluníčko, které se překvapeně dívalo dolů. Mohla jsem vystoupit z auta a jít domů? Samozřejmě že nemohla. Nechala jsem se vysadit v Hrobcích, s tím, že dopochoduji domů pěšky. Tuto trasu znám jako svoje boty, chodím tudy opravdu často. V létě, v zimě, v mlze a občas i v dešti. Asi by se dalo říct, že nemůže ničím překvapit. A přece v tento den jsem překvapení zažila, a to rovnou dvě!

Téměř celý můj už docela dlouhý život jsem bobra vnímala jako jakousi pohádkovou bytost, o které sice Petr Skoumal zpívá v písničce Když jde malý bobr spát, tak si chvilku hraje rád, občas se o něm mluví, ale kdo ho ve skutečnosti viděl? Tímto má povědomost o bobrovi končila. Až před několika lety se najednou na březích řek i rybníků v okolí začaly objevovat ohlodané i padlé stromy. Kde se vzal, tu se vzal - bobr! Pane jo, vlastně se mi bobří horlivost a rychlost, s jakou upravuje břehy, moc nelíbila.

Poslední ohlodané stromy, které jsem viděla, jsou u Labe v Židovicích. Jsou uříznuté a na břehu zůstala jen torza se stopami bobřích hlodáků. Stála jsem u nich a najednou se pod břehem objevilo hnědé chlupaté zvíře. Proplavalo kolem mě a po pár metrech zase zmizelo pod břehem. Bobr! Bobr bývá aktivní v noci, proto mě vůbec nenapadlo, že bych ho někdy uviděla.

V Židovicích jsem vyšla od řeky na silnici a vydala se k domovu. Slunko svítilo, na polích ležel sníh a rozhodla jsem se, že si cestu zkrátím a půjdu přes pole. Nebyla jsem zdaleka první a jistě ani poslední. Pozorovala jsem řady různých stop a když jsem se otočila, viděla jsem za sebou valící se mraky. K zemi se začaly snášet první nesmělé sněhové vločky a během chvíle se obzor za mnou úplně ztratil a ocitla jsem se v chumelenici. V mžiku se téměř všechno ztratilo, jen jsem tušila srnky, volavku, zajíce a malé koroptvičky. Byl to až mystický okamžik, ve kterém na mě skrz chumelenici shlíželo bledé slunce a za mnou byla bílá tma. Přes čepici jsem přetáhla kapuci a šla dál. Jen jsem si hlídala sklo objektivu fotoaparátu, aby bylo v suchu. Došla jsem na cestu s mou oblíbenou kapličkou. Nebyla jsem tam sama, zastihla jsem pejska při venčení.

Možná mi nebudete věřit, ale chumelenici jsem si užívala a vůbec mi nevadila. Naopak, byla jsem vděčná za nové zážitky. A vy se můžete přesvědčit, jak se během chvíle dokáže počasí proměnit. 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
23 komentářů
Alena Tollarová
Děkuji vám všem za nahlédnutí a přidání hezkých komentářů :)
Zdenka Jírová
Uvidět bobra jen tak náhodou, to musí být pěkný zážitek! Také bych si to užila. Určitě víc než tu chumelenici. Obdivuji vás, jaké jste turistka a dokážete chodit venku za každé situace. Dříve jsem také ráda s mužem chodila po okolí i na dovolené, neměli jsme auto, tak to bylo vlakem, busem a hodně pěšky. Nylo to pěkné.
Elena Valeriánová
Začala jsem číst a začala jsem se usmívat. Úplně Tě vidím, jak pochoduješ a jak si to užíváš. Přesně to vidím i na Tvých fotkách, pohodu a radost. Je to jak pohlazení po duši. Článek obohacující o krásný sloh a fotky krásné a potěšující. Prostě jsi jednička.
Zuzana Pivcová
Krásné, ušla bych jen kousek, ale kouká se mi dobře.
Martina Růžičková
Aleno, to musel být opravdu nezapomenutelný zážitek! Ze slunce do chumelenice a jako bonus BOBR! (Já potkávám jen ohlodané stromy - dokonce uprostřed Prahy!). Super fotky!!!
Miloslava Richterová
Pěkné počtení, díky, líbí se mi Vaše toulky :-)
Zdenka Soukupová
Aleno, opět článek i fotky na jedničku!
Hana Rypáčková
Chápu tvou radost ze sněhu...Bobři se strašně rozmnožili. Pamatuji čepice bobrovky, byla v každé chalupě..
Helena Přibilová
Děkuji za velmi hezkou a zajímavou fotoreportáž.
Jitka Hašková
Díky za článek a fotky. Jako vždy bezvadné.
Jitka Hašková
Díky za článek a fotky. Jako vždy bezvadné.
Věra Ježková
Ali, moc hezký článek i fotky. Chumelenici bych si taky užívala. Ale do Holešovic a Vysočan se jí nechce. :-)
Alena Velková
Bobr, skvělý úlovek!
Blanka Lazarová
Ali, pro mě jsi hrdinka na procházky za jakéhokoliv počasí. A že potkáváš tolik zvířátek, je dobré znamení, že příroda je mocná čarodějka. Dík za virtuální procházku a pěkné fotky. :-)
Marie Novotná
Proměnlivé počasí , zvykám si těžko . Jsi obdivuhodná a vytrvalà . Fotečky ,jak jinak ,jako vždy paráda.. Díky za tvoji vycházku .
Jana Vargová
Aleno, s Vámi bych se na procházku vydala hned, a nikdo by mě nemusel přemlouvat. Díky za další pěkné povídání i fotky.
Jana Šenbergerová
Nádherná procházka! Také bych si ji užívala. Díky.
Jana Kollinová
Zimní krajina má své specifické kouzlo a Vám se to podařilo zachytit ve fotografii a zveřejněním včetně průvodního slova potěšit čtenáře.
Marie Ženatová
Milá Alenko*, díky moc za zveřejnění nádherné procházky a jako vždy - přímo úchvatných fotografií*
Jan Zelenka
Opět krásné fotky a parádní procházka. Máš obdivuhodnou fyzičku. Za ty procházky by sis už zasloužila nějaký metál. Ať tě to ještě dlouho vydrží!

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?