Anděli, přeji si...
Ilustrační foto: Pixabay

Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo vybalí čakry, mantry, meditace, duchovní síly a podobné cesty, kanály, směry, vyslechnu, ale nezapojím se.

Jednou jsem si sedla k cédečku s meditačními melodiemi, a nic. Nesoustředila jsem se, vnímala jsem každý okolní zvuk, očima těkala z jedné strany na druhou. Nedokázala jsem vypnout. Sama sebe. Tehdy jsem si řekla: holka, něco je v tobě  špatně. Pátrala jsem v okruhu svých známých a nenašla nikoho, kdo by se mnou nesouzněl. Zřejmě se pohybuji v jiné komunitě. Přitom lidí, kteří se mnou odmítaným aktivitám věnují, je hodně. Fandím jim, někdy i závidím. To když si přiznám, že by mi možná v některých situacích pomohlo odpoutat se od přízemnosti a nechat svoje myšlenky trochu se vznášet nad obzor toho, co možná poletuje právě mezi nebem a zemí. 

Nedávno se mi do ruky dostal časopis nabízející zajímavé články, ale také krásné produkty. Na koupi nádherných hodinek bych potřebovala minimálně dvanáct svých důchodů. Zlato, šperky, drahé kamení, zlaté a stříbrné slitky, prostě a jednoduše, nabídka pro movité spoluobčany, pomyslela jsem si, a na ruku si natáhla náramek z korálků za šedesát kaček. 

Jak jsem si jen tak listovala, abych se těm za vodou přiblížila alespoň virtuálně, narazila jsem na článek, jehož název konstatoval, že VESMÍR MILUJE VDĚČNOST s podtitulkem JAK SI SPRÁVNĚ PŘÁT. Hloupost, každý člověk si něco někdy přeje, občas je příjemně překvapen, většinou se přání nesplní. To mi jako někdo bude radit, co  mám dělat, když  budu chtít, aby zítra nepršelo, protože mám naplánované rytí záhonů? Nebo aby mi nevrzalo koleno, když vstávám z postele? I když podobným tématům věnuji minimální pozornost, tady jsem se, nevím PROČ, začetla.

Autor článku vyprávěl, jak si přál najít volné místo na parkovišti a jak se mu to splnilo. Kroutila jsem pochybovačně hlavou, ale četla dál: "Jestli se v tématu Jak si správně přát řadíte do skupiny nevědoucích a jste zvědaví - čtěte dál." Tak jsem četla. Při mezititulku - FAKT TO FUNGUJE - jsem se rozhodla jít pro rozumy k autorovi textu. Po několika amatérských detektivních akcích jsem na ucho dostala toho, kdo způsobil, že jsem o svém negativním postoji vůči něčemu neviditelnému začala pochybovat. Rozhovor s Janem Martínkem (mám souhlas se zveřejněním jeho jména) se odehrál v tomto přibližném duchu:

Já: Děkuji, že mi věnujete čas. Chtěla jsem vědět více o tématu - jak si správně přát. Tak trochu, či spíše více, tomu nevěřím.

JM: Nejste sama. Chce to vyzkoušet, později se seznámit se základy, souvislostmi. Jde doslova o umění a není vyloučeno, že to člověku může změnit život.

Já: Jak mi může něco tak podivného změnit život?

JM: Možná začnete na věci nebo na své konání nahlížet z jiného úhlu, než doposud. Vyzkoušejte, pak vyhodnoťte.

Já: Aha, zítra je tah Sportky, tak si budu přát vyhrát pár miliónků.

JM: Musím vás zklamat, až tak jednoduché a "lukrativní" to není. Nemluvíme o poručení počasí, zbohatnutí, zajištění lásky nějaké celebrity. Jde zejména o vlastní pocit klidu, a to v přítomném čase. Prosba do budoucna nefunguje.

Já: Rozumím. Když si tedy chci něco přát, jak mám postupovat? Koho mám oslovit? Kdo zařídí, že se moje přání splní?

JM: Vezměme to popořádku. Důležité je oslovení. Například, když jsem jel na služební cestu a věděl jsem o potížích s parkováním, vyslovil jsem: "Milý anděli, odjíždím tam a tam, přeji si jedno volné parkovací místo a získám ho přesně při dojezdu.“ Přijel jsem, volné místo našel. A nezapomněl jsem poděkovat.

Já: Máte na mysli, že každý má někde svého anděla strážného a tomu má posílat svá přání? Nestačí, když to řeknu třeba kolegyni v práci?

JM: Já oslovil parkovacího anděla. Jenom jeho. Své přání nikdy nikomu nesdělujte, nevyslovujte před nikým. Musíte se naučit být trpělivá. Kdybyste se chtěla dozvědět více, doporučuji knihu Pierra Franckha „Jak si správně přát“.

Já: Možná se s obsahem této kniy někdy seznámím. Teď ale, máte nějaké shrnutí, nebo rady, nebo doporučení? Než si sama vyzkouším?

JM: Seznámím vás s několika pravidly, jak si správně přát: Správně si přát znamená zaměřit své myšlenky a energii na konkrétní cíle nebo touhy, a to tak, aby byly co nejjasněji a nejpozitivněji formulovány. A proto si přání napište, zejména když jste v této oblasti začátečníkem.

Jasnost a konkrétnost 
Je důležité, aby bylo přání co nejkonkrétnější.  Místo vágního přání jako „Chci být šťastný,“ je lepší formulovat něco konkrétnějšího, například „Přeji si najít přítele, se kterým si budu rozumět.“ Váš sen by měl být jasně definovaný. Místo obecného přání „Chci být úspěšný“ si určete konkrétní cíl, například „Chci začít vlastní podnikání v oblasti...“

Pozitivní formulace
Přání by mělo být formulováno v pozitivním duchu. Místo „Nechci být nemocný“ je lepší říct „Přeji si být zdravý a plný energie.“ Pozitivní formulace pomáhá přitahovat to, co chcete, místo toho, co nechcete. Nepouštějte  do přání myšlenky se slovy -  „Ne“, „Žádný“ nebo formulace spojené se strachem.

Vděčnost
Projevování vděčnosti za to, co již máte, je důležitou součástí procesu přání. Vděčnost vytváří pozitivní energii, která může přitahovat další dobré věci do vašeho života.

Věřit a pustit přání
Mít důvěru v to, že se vaše přání splní, je klíčové. Zároveň je důležité umět své přání „pustit“ a nesoustředit se na něj příliš intenzivně, aby nebylo blokováno přehnanou kontrolou nebo obavami.

Trpělivost
Přání se nemusí splnit okamžitě, protože trpělivost a víra v proces jsou nezbytné. Důležité je zůstat otevřený tomu, jakým způsobem a kdy se vaše přání splní. Těmito kroky si můžete správně přát a zvýšit pravděpodobnost, že se vaše sny a cíle stanou realitou. K velkým výsledkům vedou každodenní malé kroky.

Poděkovala jsem za vysvětlení a byla ráda, že si povídáme po telefonu, a autor článku nevidí moje další pochybovačné kroucení hlavy.

Uběhlo několik týdnů, a jak  se někdy stává, vstávala jsem levou zadní, mračila jsem se na zamračené nebe, polila se kávou, chleba mi spadl na zem namazanou stranou a tričko jsem si oblékla naruby. Usedla jsem do křesla, tupě zírala do stropu s vědomím, že dnes, v den blbec, mě čekají samé nepříjemnosti. Jak si tak sedím, vzpomněla jsem si na rozhovor o přání a nahlas si řekla: No, co můžu zkazit, tak to zkusím. Šeptem jsem oslovila něco nade mnou: Anděli, prosím, přeji si dnešní den prožít v klidu, bez karambolů. Hodila jsem na sebe zbývající oblečení, zkontrolovala vypnutí spotřebičů, zavřela dveře, zamkla a přivolala výtah. Den pestrý na pracovní povinnosti v kanceláři mi dal zapomenout na ranní šlamastiku, uběhl jako voda a když jsem večer ulehala do postele, trklo mi, že jsem vlastně prožila mnoho hodin v poklidu. Že by? Šeptem s pohledem upřeným do dáli jsem vyslovila: Děkuji, anděli.

Od té doby jsem si občas něco přála. Maličkosti. Přání se mi vzatím ždy splnilo. Možná mé podvědomí reagovalo, možná je přece jenom něco mezi nebem a zemí. Kdo ví?


 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
23 komentářů
Marie Měchurová
Určitě existuje něco mezi nebem a zemí. Celý můj život do sebe krásně zapadá. Často pomohla náhoda. Moje největší přání se mi vyplnilo. Vrátila jsem se zdravá do života.
Jitka Caklová
Záleží na každém co, vlivem vnějšího světa, ze svého Ega/JÁ nechá udělat.
Jitka Caklová
Dlouho jsem odhazovala své malicherné JÁ, až jsem za to málem zaplatila životem. Ego, podle Sigmunda Freuda JÁ je pro mě důležité, abych mohla pomáhat ne jen sobě, ale i druhým ♥♥♥
Soňa Prachfeldová
Možná, kdo ví... Od pradávna měli lidé své amulety ´, talismany, křížky, andělíčky. Člověk má věřit, zejména v dobré a řekla bych, že ti andělé fungují i když jsme nepoučitelní. Kdo ví...
Věra Lišková
Asi před třemi lety jsem našla malého dřevěného andělíčka ( podobný se prodává ve stáncích za pár korun). Nosím jej v kapse a zdá se, že od té doby se mi drží štěstí. Možná je to jen můj dojem, ale docela tomu věřím.
Ingrid Hřebíčková
S velkým zaujetím jsem si přečetla Váš článek a souhlasím se vším, co je v článku i v diskusi napsáno. Knihu Andělé v mých vlasech jsem četla, dokonce modlitbu "Vylijte svou léčivou moc, andělé, rytířstvo nebeské, na mne i na ty, které miluji"..., jsem se naučila nazpaměť a denně několik dní si modlitbu opakovala ráno a před spaním. Paní doktorka mi minulou návštěvu řekla, že se astma zlepšilo. Přesto nejraději volím slova _Můj Pane" a obracím se na Ježíše Krista. Odhodím své malicherné já a prosím o pomoc druhým i zvířatům, zdraví, o klid v duši, prostě o to, co se pro mne zdá důležité, kde nezapojuji své ego. Potom trpělivě čekám, až se mé přání splní a už na něj nemyslím, abych ho nezablokovala strachem. Určitě svá přání všichni, prosím, vyslovujte kladně. Na to nezapomeňte. To je moc důležité, jak je napsáno v článku.
Jitka Caklová
Paní Lído, mně to nepřipadá vůbec hloupé. Než jsem dostala DAR splněných přání, tak bylo peklo ve městě nalézt místo na zaparkování. Přání si mohu vybrat na cokoliv, všeho je ve Vesmíru dostatek pro každého ♥♥♥
Lída Kropáčková
Přijde mi trochu hloupé si přání vybrat na parkovací místo, ale mám také jednu zkušenost. Byla jsem nemocná a už dva týdny jsem měla teplotu nad 39°C a bylo mi pod psa..., jak se říká. A tak jsem kromě klasického "Pane Bože, za co jsem trestaná" jednou zkusila, "Pane Bože už mi trochu ulev. Zbav mě té horečky, už to nevydržím..." A ono to zafungovalo. Ne hned, ale už další den ráno jsem si nemusela převlékat propocené pyžamo o cítila jsem se mnohem lépe. Takže má rada je jasná: Šetřete si svá přání na okamžik, kdy už nebudete vědět, kudy kam.
Jana Šenbergerová
Vesmír spolupracuje s každým, kdo je ochoten ho vnímat. Každý je toho schopen, bez ohledu na to, koho pokládá za boha.
Zuzana Pivcová
Pane Rybáři, já říkám oslovení Tatínku a prosbu začínám Pokud to není nic proti ničemu...
Zuzana Pivcová
Jednou mi Jitka vyprávěla, že když veze Radka do nemocnice na vyšetření a předem myslí na to, že na plném parkovišti sežene místo, určitě tam pro ni bude. Vypadá to jako náhoda, ale když mě pak vezla na nádraží v Mnichově Hradišti a před nádražím bylo plno, tak se někdo sebral a odjel a ona měla hned kde zaparkovat. Berte to jako legraci nebo fakt.
Jitka Caklová
:-) Hlavně ne při krájení čehokoliv, nebo při jídle, to hrozí pořezání, nebo kousnutí do jazyka, či do tváře :-)
Iva Bendová
Ano, meditací můžeme nazvat všechny chvíle, kdy nás něco baví a těší tak, že nemyslíme ani na minulost, ani na budoucnost, ovšem pokročilí zvládnou si zameditovat třeba i u škrábání brambor ;-)
Jitka Caklová
Z vlastní zkušenosti vím, že i nenásilný myšlenkový pochod při práci, například na zahradě, je meditace.
Josef Rybář
Jenom pár technických připomínek, i když si vůbec nejsem jistý, jestli vám sem ty informace vůbec mohu dát. Označení "anděl strážný" už není aktuální. V duchovním světě se toho za poslední dobu hodně změnilo a označení těchto andělů dokonce dvakrát. Nejprve byli přejmenováni na duchovní rádce. Ovšem posledních cca. 25 let je jejich nejvhodnější název členové duchovní rodiny. Takže se se svými prosbami obracejte na členy své duchovní rodiny. Ovšem vůbec nejlepší bude, když se nebudete ostýchat a budete se obracet přímo na Boha. A to nejlépe oslovením Pane Ježíši Kriste. Ono stejně ohledně splnění vašeho přání má poslední slovo Bůh Pán Ježíš Kristus. Nečekejte, že se splní každé vaše přání. Splní se jenom ta přání, která nenaruší vaše poslání, se kterým jste sem přišli. Jestliže jste sem přišli s tím, že tu prožijete nějakou špatnou zkušenost, tak to žádným přáním neodvrátíte. A jestli jste sem přišli s tím, že budete žít v určitých sociálních poměrech, tak nečekejte, že vyhrajete miliony. Pokud jde o tu meditaci, tak ta je důležitým nástrojem a každý má schopnost ji používat. Pomocí té meditace se můžete dostat do autohypnotického stavu, ve kterém se dostanete do styku s jinou realitou, než kterou běžně vnímáme. Ale pozor, v našich časech se lze napojit pouze na realitou, která je propojená s naším falešným egem. To znamená že umožníte negativním duchům, aby vám vkládali do mysli své myšlenky. Takže sami zvažte, do jaké míry chcete s tímto experimentovat. Obvykle jsou tyto meditační techniky propojené s různými východními náboženstvími či jinými duchovními směry, které s pravdou nemají nic společného. Ale když chce někdo takhle relaxovat, tak nic proti tomu. To jde ovšem i bez lotosového květu či jiných krkolomných pozic.
Jana Kollinová
Zajímavé čtení. Aniž bych četla některého z autorů zmíněných v textu článku nebo komentářích, většinou se má intenzivní přání splnila i když někdy po mnoha letech. V rozhovoru s panem Martínkem mě zaujala jedna zmínka, že musím správně oslovit konkrétního anděla, zde zmíněného parkovacího anděla. Neumím si představit nespočet andělů, z nichž každý má v "kompetenci" jednu jedinou řekněme "entitu". Už to tu zaznělo: "Kdo ví?"
Jana Hošková
Já mám určitě více andělů,protože jen jeden by se se mnou dost nadřel. Od mala si totiž pamatuji motlitbičku od babičky: Andělíčku,můj strážníčku,opatruj mi mou dušičku... Věrna svému měsíčnímu znamení, kdy mne neustále něco potkává, kdy padám tam,kde ostatní ne, neustále mám nějaké příhody,které ostatní nepotkávají, a tak podobně, ty mé strážné anděly vážně potřebuji. A oni mne vážně nenechávaji "ve štychu". A tak díky jim tady zatím pořád jsem. :-))
Jitka Caklová
Já vím ♥♥♥
Olga Škopánová
Já jsem si přála aby v masně měli kotlety a přání se mi splnilo. Zřejmě můj anděl se činí.
Iva Bendová
Hezký dobrý den všem. S paní Janou Vargovou souzním v celém článku od prvních slov do posledních, jen místo pana Martínka mi kdysi pomohly útlé, vtipně napsané knížky od Barbel Mohr o tom, jak správně posílat přání do vesmíru, a časem to doladila kniha, kterou jsem zpočátku četla spíše skepticky, "z donucení" nezklamat kamarádku, která mi ji velmi doporučovala a zapůjčila, a proti svému tehdejšímu nastavení, a to kniha "Andělé v mých vlasech" od Lorny Byrne. Nejvíce jsem si z ní vzala to, že Andělé nemohou pomáhat bez požádání, a také mi při mé práci se seniory pomohlo "zjištění" a následná psychická podpora z této knihy, že nikdo neumírá sám ... Na našem sídlišti je taková nouze o parkovací místa, že opravdu odjíždím s přáním: "Anděli strážný pro tyto záležitosti, zachovej mi zde prosím toto nebo nějaké blízké parkovací místo. Děkuji!" Nebo i zkráceně, ale vždy poděkuji předem. Na 95% to klapne, ale když zapomenu požádat, většinou mě čeká okružní jízda po okolí ;-) Na malá přání to funguje, na velká nemám odvahu /nebo je má pokora příliš silná. Věřím na vibrace a energie, věřím na práci s podvědomím, věřím na přitažlivost srdce, ale také tomu, že: "Náchylnosti srdce nikdo a nic neporučí." /John Keats, básník.
Zuzana Zajícová
Moc hezké... jsme si dost podobné. A co se týká přání, aniž bych znala pana Martínka a jeho teorii, tak to dělám taky tak. A taky se mi moje malá přání plní.
Jana Šenbergerová
Moc hezké téma. Těším se na všechny odpovědi. Neví jen ten, kdo nechce vědět. Dříve nebo později se doví všichni. Dříve ti, kteří opravdu chtějí vědět. Vím to, protože jsem také patřila k nevěřícím Tomášům. Už k nim nepatřím. Zvídavost je silnější než mylné přesvědčení.
Mirek Hahn
Kdo ví... :-)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?