Pojď, budeme si povídat...

Pojď, budeme si povídat...
Ilustrační foto: Pixabay

Pojď, budeme si povídat,

o mně a o tobě,

jak jsme se poznali

v té lidské podobě.

Už je to spousta let,

chvíli to trvalo,

vesmír nás podpořil,

nic dělat se nedalo.

A pak to začalo,

tak jako v pohádce,

voněls mi muži můj,

jak růže v zahrádce.

Teď chodím ke hrobu,

lásku Ti vyznávám,

neslyším odpověď,

jen bolestně zamávám.

 

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
7 komentářů
Alena Švancarová
KRÁSNÉ.......
Soňa Prachfeldová
Jitko milá, chybí, chybí.
Zuzana Pivcová
Cítím s Tebou.
Jana Šenbergerová
Také už znám odvrácenou stranu štěstí. Dostala jsem druhou šanci a teď už bez bolesti v srdci s láskou vzpomínám. Čas umí rozpouštět smutky a stesky, na lásku je ale krátký, ta zůstává. Díky, za krásná slova, Jitko.
Jan Zelenka
Jitko, krásné.
Blanka Lazarová
Moc hezké vyznání a vzpomínání.
Daniela Řeřichová
Jitko milá, krásné vyznání. Ten příběh znám, zůstala nám prázdná náruč, ale dar Lásky.