Jsi prosba do ticha

Próza/poezie

Jsi prosba do ticha

Datum:

Diskuze: 20

FOTO: Zuzana Pivcová

Leť, touho motýlí,
ať cítím tvoje chvění,
až kolem tváře mé
se mihneš pojednou,
zastav se na chvíli
bez špetky uzardění,
než kruhy barevné
mi v duši vyblednou.

Přijď, lásko poslední,
znám tvoje třepetání,
jak den, co pospíchá,
usedni na mou tvář,
kdy už se rozední,
nečekej na pozvání,
jsi prosba do ticha,
můj věčný kalendář.

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

20 komentářů

Jana Šenbergerová 14.5.2024 07:06

Zuzko, já stále vnímám jako zázrak, jak umíš slovy proniknout za zrak. A kdybys už nikdy žádné nenapsala, děkuji za všechna, která jsi nám dala.

Jiří Dostal 14.5.2024 05:28

:-) Pěkné jak Březina "v těch krajích duše mé, kde neplá světlo denní,/ zas dávným šelestem se blíží doba žní./ Mé zrní ztracené tam zavál vítr snění/ a v klasech mlékem zrá mu záře měsíční... :-)

Zdenka Jírová 14.5.2024 00:12

Moc hezké.

Rostislav Mraček 13.5.2024 08:55

Jak čtu, tak žasnu! Úchvatné!

Marie Seitlová 13.5.2024 08:52

Krásné, přidávám*****.

Soňa Prachfeldová 12.5.2024 23:16

Zuzko.

Dalibor Polanský 12.5.2024 22:27

Škoda že nejde dát víc než pět hvězdiček.

Jan Zelenka 12.5.2024 20:53

Krásné, Zuzko.

Jitka Chodorová 12.5.2024 18:55

Ráda jsem si přečetla Tvé verše, je to prostě paráda a té Tvé já určitě rozumím.

Jana Jurečková 12.5.2024 17:46

Krásná romantika někde uschovaná v tichu a bezpečí. Kam nikdo nesmí. Umím si představit zaklepat na dveře a vejít dál. Vaše básnička je jak opuštěný zámek, ale překrásný. Díky.

Načíst starší příspěvky