Hokejová

Když Nedomanský střílí, tu trne srdce mé,
a brankář Martin (čti Marten) čumí, je jako z kamene.
Když gól se třepe v síti, tu jásá srdce mé,
Vašku, Vašku proč nejsi vedle mě?

Kdybych tě tu teď měla, svět změnil by se v ráj.
Nic víc bych už nechtěla, ty jsi můj ideál.
Však zatím doma sedím, na tebe vzpomínám,
přitom nevím, proč tě tak ráda mám. 

Ševčík, Golonka, Jiřík, to je ta trojice,
ta vždycky při utkání dá branek nejvíce.
Ševčík proměnil blafák, Jiřík má pozici,
Jóža míří na trestnou lavici. 

Jarda Holík si myslí, že všechen rozum sněd,
když ale vjede na led, tu všichni ztrnou hned.
Snad nedá vlastní branku, a nebude zas spát?
Jardo, hochu, neměl bys hokej hrát.

Však jeho bratr Jiří o třídu lepší je.
to on když vjede na led, tak hra hned ožije.
Přihraje Klapáčovi, a ten se probije,
ta naše parta to zase vyhraje.