Restaurace v Prátru červenec

dvě čtvrtky bílého vína

a jedna z nich

schovaná v dívčích dlaních

na tváři ruměnec

venku pod košatým stromem

s myšlenkou kolik zbývá

hodin či dní

než přijde ten náš poslední

abychom si navždy řekli sbohem

oddálit tu smutnou chvíli

alespoň málo jsme se pokusili

pomalu za ruce spolu

sejdeme k Dunaji dolů

předtím jsme ani nedopili

Její obraz odplul v proudu

ozářen svitem měsíce

dnes jako tenkrát

ale se vzpomínkou

na polibek na nástupišti

Po jedenácti letech

doroste dítě do puberty

změní se restaurace

šťastně ženatý muž nezapomene

i přes hranice dvou světů

i přes ostnaté dráty

(šuplík)