Náš Svět je jak starý karusel tam kdesi z předměstí Paříže,

zlomená soukolí, špinavé obrázky, strhané vzpomínky na krásu, na lásky,

kdo hledal by je tu dneska, blázen jen.

V očích jeho koní a velbloudů ještě děs se zračí,

to bič šílených jezdců dosud nad nimi se vznáší.

Kdy najde se zas parta chlapů zašmírovaných a kolečkám dá pevnost a řád

i malíř, co slečnám na obrazech úsměvy vrátí?

Snad znovu ožije ta hračka životem novým a harmonikářova písnička

roztočí náš kolotoč Svět veselým rytmem valčíkovým.