Vánoční vzpomínání: Vůně Vánoc v novém domově

Když mi bylo pět, začal táta stavět dům. Ty roky naplňovala dřina, odříkání, přepočítávání financí, zábava musela stranou, ale život si přesto našel skulinku pro radost a veselí. Mám schovanou fotografii, na které je táta usazený v montérkách nahoře na míchačce a hraje na kytaru.

Zpěv nebo drnkání na kytaru se během těch let často ozývaly večer po skončení práce, lidé spolu poseděli a oddechli si, že je zase kus díla hotovo. My děti jsme často byly odkázané samy na sebe, ze školky či školy samy domů, něco si udělat k jídlu (už tehdy jsem uměla aspoň uvařit vajíčka nebo pudink), případně za rodiči na stavbu a pak společně pozdě večer domů. Tvrdá škola samostatnosti.

Roky běží... Teď je prosinec, za pár dnů vypuknou Vánoce. Uprostřed obývacího pokoje je srolovaný koberec, na něm sedí můj táta a pláče. Ještě nikdy jsem ho plakat neviděla. Cítím se trochu nejistě, ale jsem klidná. Tátovi stékají z očí slzy a usmívá se. Jeho pláč znamená radost, dojetí a neskonalou úlevu. Je to slavný den pro celou rodinu. Zrovna jsme se přestěhovali do nového domu. Za pomoci příbuzných a kamarádů se dílo završilo. Pokoje voní novotou, všechno je jiné než dosud. A k tomu se ve vzduchu vznáší vůně Vánoc.

Když se táta chystá zabít kapra, vyběhnu na půdu, zalezu si do nejvzdálenějšího rohu a pro jistotu ještě zacpu uši a zavřu oči. Nechci slyšet to klepnutí, tu ránu, po které se živý kapr změní na maso k večeři. O něco později se odvážně vrátím do centra dění. Stromeček už je rozzářený, z kuchyně to voní, že se to skoro nedá vydržet. Se sestrou pobíháme sem a tam, ne a ne se dočkat.

Dárky byly skromné, ale pro nás nepostradatelné. Knihy. Nikdy, ani v těch nejtemnějších časech, kdy bylo peněz málo, protože se stavělo, nechyběly knížky – dárek k narozeninám, k Vánocům. Taky vám nová kniha TAK voní? Tehdy jsem kromě vytoužené hromádky nové četby dostala pod stromek i mrkací panenku. Dala jsem jí jméno Alenka. Převážnou většinu svého života proseděla chudáček na jedné poličce, knížky byly neporazitelná konkurence.

Večer je u konce. Všichni odešli spát, ale já zůstávám u rozsvíceného stromečku, přinesla jsem si polštář a deku, budu spát v obývacím pokoji. Nemůžu se nabažit jedinečných barev světel na stromku, kořeněné vůně jehličí, sladce to voní z tácu s cukrovím. S posvátnou úctou začínám číst první novou voňavou knihu.

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
7 komentářů
Eva Mužíková
Moc hezké vzpomínání.
Jana Vargová
Milá vzpomínka s připomenutím knih jako neodmyslitelné části Vánoc.
Zdenka Jírová
Kniha pod stromeček rozhodně patří. M8m 2 letého pravnoučka Míšu a i jemu jsem přichystala pod stromeček knížku o zvířátkách, učí se mluvit a u zvířátek to jde nejlíp.
Alena Velková
I já si neumím představit Vánoce bez knihy pod stromečkem.
Jana Kollinová
Krásné vánoční vzpomínání. Také u nás nechyběla pod stromečkem knížka. Dodnes si pamatuji na knihu pohádek s názvem Krása nesmírná a vidím barevné úvodní ilustrace ke každé z pohádek, kterou jsem pročítala několik let stále dokola a pokaždé se stejným nadšením jako poprvé.
Jan Zelenka
Moc pěkný vzpomínka. Také jsme tuto chvíli se sestrou prožívali podobně, Já se ale, na rozdíl od sestry, těšil na knihy, To byly moje Vánoce. Byly to pohodové dny.
Daniela Řeřichová
Hezká vzpomínka. U nás se čtyřmi děti také byly Vánoce především o laskavé tajuplné atmosféře, o knihách, středrovečerních zvycích, koledách u klavíru. Přeji požehnaný čas k rozjímámí a poděkování.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?