Když mi bylo pět, začal táta stavět dům. Ty roky naplňovala dřina, odříkání, přepočítávání financí, zábava musela stranou, ale život si přesto našel skulinku pro radost a veselí. Mám schovanou fotografii, na které je táta usazený v montérkách nahoře na míchačce a hraje na kytaru.
Zpěv nebo drnkání na kytaru se během těch let často ozývaly večer po skončení práce, lidé spolu poseděli a oddechli si, že je zase kus díla hotovo. My děti jsme často byly odkázané samy na sebe, ze školky či školy samy domů, něco si udělat k jídlu (už tehdy jsem uměla aspoň uvařit vajíčka nebo pudink), případně za rodiči na stavbu a pak společně pozdě večer domů. Tvrdá škola samostatnosti.
Roky běží... Teď je prosinec, za pár dnů vypuknou Vánoce. Uprostřed obývacího pokoje je srolovaný koberec, na něm sedí můj táta a pláče. Ještě nikdy jsem ho plakat neviděla. Cítím se trochu nejistě, ale jsem klidná. Tátovi stékají z očí slzy a usmívá se. Jeho pláč znamená radost, dojetí a neskonalou úlevu. Je to slavný den pro celou rodinu. Zrovna jsme se přestěhovali do nového domu. Za pomoci příbuzných a kamarádů se dílo završilo. Pokoje voní novotou, všechno je jiné než dosud. A k tomu se ve vzduchu vznáší vůně Vánoc.
Když se táta chystá zabít kapra, vyběhnu na půdu, zalezu si do nejvzdálenějšího rohu a pro jistotu ještě zacpu uši a zavřu oči. Nechci slyšet to klepnutí, tu ránu, po které se živý kapr změní na maso k večeři. O něco později se odvážně vrátím do centra dění. Stromeček už je rozzářený, z kuchyně to voní, že se to skoro nedá vydržet. Se sestrou pobíháme sem a tam, ne a ne se dočkat.
Dárky byly skromné, ale pro nás nepostradatelné. Knihy. Nikdy, ani v těch nejtemnějších časech, kdy bylo peněz málo, protože se stavělo, nechyběly knížky – dárek k narozeninám, k Vánocům. Taky vám nová kniha TAK voní? Tehdy jsem kromě vytoužené hromádky nové četby dostala pod stromek i mrkací panenku. Dala jsem jí jméno Alenka. Převážnou většinu svého života proseděla chudáček na jedné poličce, knížky byly neporazitelná konkurence.
Večer je u konce. Všichni odešli spát, ale já zůstávám u rozsvíceného stromečku, přinesla jsem si polštář a deku, budu spát v obývacím pokoji. Nemůžu se nabažit jedinečných barev světel na stromku, kořeněné vůně jehličí, sladce to voní z tácu s cukrovím. S posvátnou úctou začínám číst první novou voňavou knihu.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %