Začalo to v jedné kavárně v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad. Seděly jsme se sestrou v kavárně, popíjely kávu a pochutnávaly si na dortu. Oči mi ulpěly na knihách na poličce. Vstala jsem a jednu vzala do ruky. Byla to kniha Moniky Zgustové Peppermint frappé. Knihu jsem si odnesla domů a obě jsme ji přečetly.

Co nás upoutalo, byly vložené básně Haiku mezi kapitolami. Haiku. Verše na tři řádky. Verše, které se nerýmují (ale mohou), první verš má 5 slabik, druhý má 7 slabik a třetí 5 slabik. Verše s pozitivním nádechem. Používají smyslový jazyk, aby zachytily pocit nebo obraz. Objevuje se v nich (nejen) přírodní motiv a navozuje hloubavou až meditativní náladu. O haiku se říká, že je to fotografie v básni, zastavení.

Se sestrou jsme si řekly, že si nějaké verše půjčíme v knihovně. V Příbrami musela paní knihovnice do archivu, aby přinesla verše japonského básníka Bashoa. Se slovy, to si lidé půjčí jednou za pět let, nám knihu podala.

Verše nás uchvátily. Pročítaly jsme japonské básníky, čínské, nakonec i americké. Chodily jsme lesem s našimi psy, všude krásný klid, zpěv ptáků, praskání větviček pod nohama, táhlý zvuk korun borovic při větru a my zkoušíme skládat haiku. V kapse malý notýsek a tužka, pak následuje fotka mobilem. Úplně nás to pohltilo na celý rok. Každá jsme měly kolem šedesáti veršů a ohromnou radost.

A když jsem jednou brouzdala po internetu, narazila jsem náhodou na inzerát: vydej si knihu. Napřed jsme se tomu zasmály, ale pak jsme si řekly - proč ne. Pravda, musely jsme si půjčit, abychom mohly z důchodu naše přání realizovat. Ale když nám Bookla.cz knihu vydala, byly jsme radostí bez sebe. A my oznamovaly známým, ať se na Bookla.cz podívají, že si ji mohou objednat, mají-li zájem.

Inu: Splněné přání

       úsilí a námaha

       obrovská radost