Albánie byla ještě nedávno nejzaostalejší zemí Evropy, pro turisty je ale hodně zajímavá svými úchvatnými plážemi nebo drsnými Albánskými Alpami. Ještě v 70. letech minulého století tehdejší vůdce Hodža vydal zákaz vlastnit domácnostem automobil. Podle toho vypadaly cesty, žádné asfaltky, žádné dálnice. Dnes jim můžeme závidět tempo s jakým se nová infrastruktura buduje. Zmizely i betonové bunkry, kterými byla Albánie přímo posetá. Dodnes se však tato země vypořádává s čtyřiceti lety jeho drsné diktaruty. 

Mešita u cesty

Hezký nový domek

Prvním cílem naší cesty byla stará pevnost Rozafa, která se vypíná na skále nedaleko nového města Shkodra. To staré, které se rozprostíralo pod hradem bylo zničeno při rozsáhlých povodních. Hrad se totiž nachází nad soutokem řek Buna, Drin a Kira v nadmořské výšce 130 m a jeho rozloha je 9 ha. 

Po tomto mostě jsme přijeli

Povodeň přežila jen tato Olověná mešita z 18. století

Toto už je nová stavba

Je libo koberec

Už vidíme novou Shkodru, kterou si rádi prohlédneme

Na předměstí města

Pěší zóna

Nové hotely a banky

 Taxi před divadlem 

 Město je hodně multikulturní, je zde mešita, pravoslavný kostel i kostel katolický

Hodně kavárniček a hospůdek

Česká stopa

Potkali jsme je v parku

 I když je Shkodra nazývána "městem Mercedesů", kola jsme potkávali na každém rohu

Na bezpečnost se moc nedbá, jezdí po dvou na jednom kole nebo ověšeni taškami

 Řeka Buna

Vracíme se do Černé Hory okolo skal

Ještě na skok do oblíbeného turistického letoviska Ulcijn v Černé Hoře, kde se dvě třetiny obyvatel hlásí k albánské národnosti

Viděli jsme krásný západ slunce za starým městem nad Jaderským mořem

Prošli jsme si kamenné uličky ve starém městě

Musím ještě zmínit přejezd přes hranice z Albánie do Černé Hory. Zdálo se, že bude plynulý. Pánové z celní a pasové kontroly se na nás potulelně usmívali a nezapomněli podotkout, že jsme s nimi prohráli fotbalový zápas 3:0. Zdálo se, že nás nebudou ani kontrolovat. To by ale nesměl být pátek 13. Našemu panu řidiči totiž spadl pas do kanálu, který byl z neznámých důvodů umístěn přímo pod pasovým okénkem. Než našli pánové potřebné nářadí k vypáčení, vytvořila se za námi pěkně dlouhá kolona. 

Potom už jsme pospíchali na naši poslední večeři, a ráno nás čekala zpáteční cesta přes Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko domů. Vrátili  jsme se v pořádku, plni dojmů a zážitků z více jak 3000 km cesty po Jižní Evropě.

Zdroj informací: Wikipedie a náš průvodce Aleš