Troufám si tvrdit, že pokud budete tohle desatero dodržovat, můžete směle přijmout pozvání na královský dvůr, do michelinské restaurace, případně navštívit večírek vybrané společnosti.

Seřazeno podle abecedy:

1. Děkovat. Pilířem slušného vychování je umět poděkovat. Zdvořile a ochotně, to dá rozum. Jsou ovšem výjimky, kdy z vás vyklouzne: No to ti teda pěkně děkuju, což má ovšem zcela jiný význam, a nelze se divit, když se situace zvrtne.

2. Mít kolena u sebe. Tím je myšleno jediné. Sedět s koleny u sebe, především pak v minisukni. Když jedu veřejnou dopravou a rozhlížím se kolem, zdá se, že mnohé matky svým dcerám toto pravidlo nevštípily. V duchu vidím maminčino významně zvednuté obočí a nesouhlasný pohled. Kluci můžou mít kolena klidně do pravého úhlu, pouze při odění do volných trenýrek doporučuji i jim sedět s koleny u sebe, zbytečně mě to rozptyluje.

3. Nekousat si nehty. Tenhle zlozvyk se v dětství objevuje často a někomu vydrží po celý život. Když jsem byla malá a zkusila si kousnout do nehtíku, hned jsem byla poučena, že to ne! Jsou ovšem situace, kdy jsem se kousání nehtu na palci stěží ubránila, například když jsem koukala na horor, kde vrah honil slepou dívku. To jsme si kousali nehet na palci všichni včetně tatínka.

4. Nekrkat a neplivat. Krká jen naprostý ignorant, případně Asiat, u něhož je prý krkání výrazem spokojenosti s pokrmem. Jsem ráda, že se takový projev spokojenosti v naší kotlině neujal. Plivání, to je častý projev i u nás. Když jsem ještě dojížděla ze vsi do Prahy, bylo pro mě utrpením stát na zastávce, obklopená plivajícími vesměs kouřícími osobami; dlužno upřesnit, že mužského pohlaví. Dodnes se mi při vzpomínce zvedá žaludek. Holky neplivou.

5. Nemlaskat. Nebo jinak – žvýkat se zavřenou pusou. To je nejjednodušší z celého desatera, protože potrava se líp udrží tam, kde má, a to pochopí i ten největší trouba.

6. Neolizovat nůž. Když mi maminka vyměnila lžíci za příbor, a já si poprvé nabrala na vidličku a strčila ji do pusy, dostala jsem pochválení. Když jsem vzápětí olízla nůž, bylo mi vysvětleno, že nůž se zásadně neolizuje! Nůž, na kterém ulpěla potrava, se otře o vidličku, a ta se strčí do pusy. Když jsem se ptala, proč se nůž neolizuje, tatínek mi vysvětlil, že bych si mohla pořezat jazýček. A taky že je to proti bontónu.

7. Neprdět. Někdy je to zatraceně těžké dodržet tohle přikázání. Jsou chvíle, kdy hrozí exploze, a je nutno v zájmu zachování zdraví upustit páru, pokud možno v ústraní. Nojo... někdy je každá rada drahá.

8. Nesrkat. Srkání mi husí kůži nahání, a to doslova a odmalička. Tohle je nejjednodušší přikázání, alespoň pro mě.

9. Prosit. Co se říká, Zuzanko? Prosím, maminko... každá maminka, dbající na dobré vychování svého dítka, trvá na tom, aby dítko hezky poprosilo, pokud si něčeho žádá. Ovšem každá správná maminka toto pravidlo používá i sama, protože, jak známo, příklady táhnou.

10. Zdravit. Netřeba upřesňovat. Maminka mi kladla na srdce, že mám zdravit zřetelně a s úsměvem a i tehdy, pokud si o někom myslím v duchu své. Když mě někdo pozdraví první, pak pěkně zřetelně a s úsměvem odpovědět. Jednoduché.

Desatero mojí maminky by se jistě dalo rozšířit o další body, ale takhle to, myslím, stačí. Svoje děti jsem i já podle něj vychovala, a jsem s nimi spokojená.

Hezký podzim a pamatujte na dobré vychování...