Barevné tóny
mou touhu dobře znají,
vířivé bubny
mi botky obouvají,
tančím a vnímám,
že dnes jsem ještě žena,
a náhle cítím,
jak padám do ztracena.

Kamenné ticho
a plaché pološero,
samota hladí
mé rozbouřené tělo,
horlivé zmatky
mi rychle botky zují,
mrznoucí kapky
mi vrásky narýsují.

Žít dál svůj život
a zvláštní přání žádné,
tančit či plakat,
že každá růže zvadne,
vyzuté botky
a kapky trochu studí,
zbytečné smutky
mou lásku neprobudí.