Na základní škole jsem byla většinou spolužáků vnímána jako exot. Milovala jsem, a to doslova, slovní a větné rozbory. Oběma ušima jsem hltala, je-li možné, aby toto sluchové ústrojí zvuky přijímalo tímto způsobem, zvukomalebné verše Karla Jaromíra Erbena: A na topole podle skal zelený mužík zatleskal. Já to tleskání opravdu slyšela! V duchu. A co teprve, když jsme se začetli do pohádek Karla Čapka