Dnešní ráno v Boskovicích bylo velmi studené, ale já si přesto s sebou na delší pěší nákupní cestu vzala svůj foťáček. Udělala jsem moc dobře.  Totiž včera byl den teplejší, já šla také pěšky a už cestou přes náměstí jsem viděla ve výlohách obchodů některá letošní hezká maturitní tabla. Také jsem potkávala několik skupinek veselých budoucích maturantů z Pedagogická školy.

Ano, blíží se maturity. A tak mnozí máme možnost vidět "Poslední zvonění." Je to tradice udržovaná na středních školách, kdy se studenti převlékají do kostýmů a masek a obchází s kasičkami třídy. A často vyrazí i do ulic města, kde jim občas někdo přispěje několika drobnými, kterými pak hlavně uhradí slavnostní ukončení maturit. Byla jsem také mnohými studentkami oslovena, bohužel jsem neměla drobné mince, ale i tak jsem jim všem ze srdce přála, aby jim zkouška dospělosti dobře dopadla.

Vzpomněla jsem si velmi ráda na naše "Poslední zvonění" v roce 1965 a tím jsem se velmi dobře vrátila do hezkého a téměř bezstarostného mládí.

Dnes jsem si vzala s sebou i nějaké kovové mince, protože jsem věděla, že do ulic určitě vyrazí skupinky budoucích maturantů z boskovického Gymnazia, které navštěvují i někteří moji vnuci. Bohužel jsem nikoho nepotkala. Ale při cestě z obchodu na nádraží jsem přece jen jednu skupinku zastihla. Byli všichni veselí, rádi mi zapózovali i když jim byla určitě veliká zima.

A kdy vznikla hezká a vznešená melodie neoficiální Studentské hymny? Už ve 13. století. My starší si můžeme při pohledu na velmi aktivní mládež také dobře zavzpomínat a snad se i jejich elánem a mládím trochu nakazit  -  radovat se s nimi. A moc ze srdce přát, aby se všem zkouška dospělosti dobře vydařila a tím i odstartovala jejich šťastný start a vzlet v jejich dalších životech.