O Velikonocích bylo na horách krásně. Užili jsme si s rodinou a se sousedy za chatou sluníčko a pohodu. Panička nám vyhrávala na harmoniku a kouřilo se z ohýnku. My s Valdou jsme se honili a škádlili po celý ten báječný čas.

Hezké počasí ale s Velikonocemi skončilo a pak jen pršelo. Panička zase sušila boty a byla ráda, že mezi přeháňkami stihla nasázet brambory. Přitom zjistila, že hryzci okousali kořínky všech mladých stromků do tužtičky. To je tak, že zůstane jen hlavní kořínek. Byla z toho hodně smutná a teď s páníčkem přemýšlejí, co s tím. Tak se v zimě snažili hlídat zajíce, aby stromkům neokousali korunky, a mezitím přišly myši.

Hned jak se trochu vyčasilo, vydaly jsme se s paničkou na procházku za kytičkami, kterých jsme našly spoustu. My tedy pořád někam chodíme, i v zimě byly procházky krásné, ale teď na jaře je to ještě hezčí. Narcisová louka je zvláštní místo. Musí se přijít brzy zjara, abychom viděli tu krásu. Narcisky rostou i jinde u chaloupek, ale tam, co je podmáčená louka, se jim daří nejlépe.

Podobné místo je sasankové, je tam taky hodně mokro a je tam bílo, jako od sněhu.

Bílý je i malý palouček u lesíka, ten je sněhový doopravdy, jenže je čím dál menší. I nahoře na horách bílé barvy ubývá, protože je jaro. Na procházkách pozorujeme všechny kopce. Nejdéle si drží sníh Medvědín, panička z legrace říká, že to je tou jeho silou.

Tak nejen kvůli dešti, ale i kvůli sněhu je všude voda. Potůčky jsou plné vody, stružky i mokřiny. Mokré jsou louky i cesty, i když voda odtéká odvodnými kanálky.

Dnes jsem paničku překvapila, řekla: ,,Doufám, Bety, že to projdeš mezi kalužemi.“ Ale já jsem vyskočila nahoru na louku a podívala jsem se po paničce, abychom šly tudy. Panička mě pochválila a potom jsme díky mně kus cesty nešly blátem. Jenže jak víme, všude na loukách je hnůj, a tak nakonec panička řekla, že to si nevybereme.