Píši dopis. Nikoliv mail či SMS. Mám před sebou rozložený křídový papír, který je cítit mužem. Není to sterilní počítač. V dopisu je i vůně. V elektronickém sdělení cítím chlad. SMS je voňavka z Moskvy, ale ruční psaní, to je parfém z Paříže. Je to až k nevíře? Co? To pohlazení na duši a lahoda pro uši.

Mám pero inkoustové. Jako naši prezidenti. Jen ho nekradu. Asi jsem pozadu. Zelená barva na papíru je naděje, černým inkoustem píši o svých démonech. Modrým hladím a červený to je láska, kterou rozdávám.

Mé ručně psaná písmena tancují pro radost adresáta. Špička pera hraje s nimi slovní fotbal. Píši příběhy, co dělám, co mě trápí, co bych chtěl a kam bych chtěl uletět. Ze psaní je cítit radost, optimismus a povzbuzení. Jen tak si sednout na pařez a vytáhnout si, co mě píšeš. Zda jsi šťastná nebo máš slzy v očích.

Nepotřebuji tahat notebook ani mě v zadní kapse netlačí mobil. Jsem tam sám a kus papíru, který mě omámil. Klikám nohami a cítím z papíru tvou vůni. Umím si Tě představit. Psaním jsi dopisu darovala život. Je živý a dýchá. Nejsou to plíce, ani žábra, je tam pohoda a láska.

V dopise můžete laskat písmenka, mazlit se se slovy a párovat věty. Vypouštět hřejivá slova nebo se zavrtat do vědomí. Můžete tam i sčítat vzpomínky, které seřadité jako blýskavé kamínky. Podporovat lásku, tišit bolest. Psát to, co právě cítíte, co bude zítra, popíšete až to potkáte.