Jak jsem se mýlila! V ulicích se to jen hemžilo zahraničními turisty, toužícími strávit závěr roku v našem hlavním městě. Z tramvaje jsem vystoupila u Národního divadla, na nebi nebyl ani mráček a nebe modré jako šmolka lákalo k odložení čepice i rukavic.

Od Národního divadla jsem se vydala po mostu Legií na druhou stranu Vltavy a kochala se výhledem na Pražský hrad a Karlův most. Loudala jsem se ulicemi k prvnímu z mých cílů - kostelu s Pražským jezulátkem. Odtud jsem pokračovala přes Malostranské náměstí Nerudovou ulici vzhůru k Pražskému hradu. Při pohledech na stověžatou Prahu, které se nikdy neomrzí, už byly vidět na obzoru mráčky. Bohužel nabraly takovou rychlost, že než jsem přešla Hradčanské náměstí, modrou barvu na paletě nahradila šedá a začalo nepříjemně foukat. Na Loretánském náměstí jsem zamířila ke klášteru kapucínů a splnila další z cílů mého výletu. Po zařazení do fronty jsem si na jejím konci prohlédla nádherný barokní betlém, nejkrásnější jaký jsem kdy viděla.

Bohužel, živly nedbaly mých proseb, úplně se zatáhlo a z oblohy začaly padat drobné kapky. Usoudila jsem na místě, že poslední cíl výletu - Nový svět, si pro tentokrát odpustím a vzala to nejkratší cestou na tramvaj a jela domů. Nový svět jsem si aspoň "cvakla" z nadhledu a vím, že se můžu těšit na další výlety.