Ahasver
Ahasver - bludný Žid. Ilustrace: Pixabay

Ahasver je postava „věčného Žida“, který kvůli svému provinění musí až do dne  posledního soudu bloudit po zemi. Podle legendy Ahasver udeřil  Ježíše Krista  při výslechu u  Kaifáše do tváře, podle jiné verze se mu vysmíval, když nesl kříž a posměšně volal:

„Jdi přece, Ježíši, jdi rychleji, proč jsi tak váhavým?“

A Ježíš mu odpověděl:

„Jdu již, ty však zůstaneš, až se opět vrátím.“

A od té doby musí Ahasver bloudit po zemi a čekat. Tento oblíbený motiv se objevuje v dílech řady spisovatelů i básníků, např. u  Byrona  – Childe Haroldova pouť, Vrchlického – Písně poutníka,  nebo Apollinaira v  povídce  Pražský chodec, která se odehrává roku 1902  v  Praze, kterou tehdy Apollinaire navštívil. Děj je soustředěn na pražské pamětihodnosti, ale přenáší nás také do oblasti fantazie, kde vystupuje starý „bludný žid“ Isaac Laquedem. Motiv bludného poutníka se objevuje i v novele  Krysař od Viktora Dyka a u mnoha dalších autorů.

V přeneseném významu tento pojem označuje nespokojeného, věčně se toulajícího člověka, který nenachází uspokojení ani životní uplatnění.

Přemýšlím, jestli se dá tímto pojmem označit také člověk stále bloudící nekonečnými nivami literárními. Jakýsi literární Ahasver.

Neustálé hledání inspirace, námětu, formy, možná v tom všem i hledání sama sebe. Hledání slov, výrazu, aby slova dopadala tam, kde budou působit svou silou a významem. I když člověk toto vše najde, pak musí hledat čtenáře. Neboť autor nepíše pro sebe, ale pro čtenáře. Jen ten je měřítkem autorova úspěchu, či neúspěchu.  Čtenáře však musí hledat již od samého začátku, při samotné tvorbě. Když je vše hotovo, na hledání je obvykle pozdě.

Mytický Ahasver měl v  duši neklid, byv odsouzen k věčnému bloudění, bez odpočinku a bez spánku. Tímto tématem se zabýval i Václav Bolemír Nebeský ve svém díle Protichůdci:

„Na úlomku skály poutník sedí, – skála, poutník – oba stejně šedí. – On též do červánků tiše zírá, – žízní po tom, a přec neumírá.“

Věčnému poutníku chybí jistota, chybí i cíl cesty. Nikdy nemůže najít klid. Právě v tom je jeho neštěstí.

Myslím si však, že u Ahasvera literárního je to trochu naopak. Občas mu také chybí jistota, ale ten svůj vytoužený cíl hledá právě v neustálém neklidu, možno říci až v posedlosti. V neklidu, který ho žene dál a který vůbec není neštěstím, ale zdrojem jeho tvůrčí invence. Být Ahasverem není proto jen prokletím. Pokud se, ovšem, člověk neztotožní až příliš s  jeho mýtickou podobou. A nezačne bloudit v sobě samém.

 

     

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
13 komentářů
Hana Polednová
Zajímavý článek, Jendo.
Alena Velková
Zajímavé téma.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pane Zelenka moc jste mi potěšil svým článkem. Je škoda, že nežije můj tatínek. Často mi o postavě "věčného Žida" vyprávěl.
Anna Potůčková
Zajímavý a hezký článek. Je o čem přemýšlet.....
Jan Zelenka
Milé dámy, děkuji za vaše komentáře. Momentálně bloudím mezi dvěma rozepsanými knihami. Ještě, že mě nakladatel nehoní. Můj neklid ale momentálně nevychází z problémů literárních, ale z vážných problémů mých nejbližších přátel. Člověk pak zapomíná na problémy vlastní.
Soňa Prachfeldová
Věčný poutník životem musí být nutně unaven. Kdežto spisovatel putuje zdravě ve své mysli, jak poutavě sdělit čtenářům a pak zpracovat. Klobouk dolů Honzo, to je snad někdy větší dřina než tělesná práce. I my všichni jsme potníci a hledači. A přestanem, až když se smíříme s tím, co máme a s čím si musíme vystačit.
Dana Puchalská
Honzo. Děkuju za zajímavý článek .
Miloslava Richterová
Pěkné, díky, napadá mě věčné hledání spisovatelů, malířů, hudebních skladatelů apod. o nejlepší podobu díla.
Jana Jurečková
Ahasver měl v duši neklid, věčně bloudil bez odpočinku a spánku. Dá se srovnat s některými lidmi. Pěkné zamyšlení.
Zuzana Pivcová
Díky, Jendo, bloudění cítím jako určitou posedlost jít od jednoho poznatku ke druhému a nenajít klid, ale i zmatení nestabilitou, což někdo neunese. Nicméně Němci říkají: Wer rastet, rostet. A také jsem si vzpomněla na Fausta, který směl žít jen tehdy, dokud nechtěl zastavit ani jeden okamžik. Tak zůstaňte tím literárním Ahasverem.
Hana Šimková
Pane Zelenko, hezké zamyšlení.
Marie Seitlová
Zajímavý článek. Omlouvám se za 1*, je to nedopatření, holt mobil. Přidávám zde ****.
Jana Kollinová
Literární Ahasver? Zajímavé. Uvážím-li, že postava Ahasvera symbolizuje trest, není primárně nositelem poslání, alespoň v mé ateistické úvaze, tak literární Ahasver poslání má a měl by najít klid v duši vytvořením čtenářsky úspěšného díla. Tvůrčí invence tak nevychází z neklidu, ale touhy opakovaně dosáhnout onoho jedinečného euforického stavu, kterým bývají umělci obdarováni při dokončení díla. Ale, co já mohu vědět o stavech mysli a duše literátů. Co bych ale mohla podrobit bližšímu rozboru jsou stavy, kdy se ztrácíme sami v sobě. Pane Zelenko, děkuji za další zajímavý námět k přemýšlení.