Můj dnešní den začal pohybem okolo zvířátek. Vlastně ještě před tím, než se vrhnu mezi naši zvířenu, si dám malou rozcvičku u otevřeného okna při meditativním CD. I když se mi nechce pokaždé se rozhýbat a občas bolí celý člověk, řeknu si: Pohyb je život.

Okno vede do zahrady a to už venkovní hlídači větří, jako každé ráno. Myslím, že meditují také, než se objevím venku. Ale odhalila jsem je, čekají na pamlsek. Za oknem už na mě mňoukal Mikeš a dožadoval se své ranní snídaně. Malou starou Milinku a Sašenku jsem pustila na vyvenčení na zahradu, kde se na mě s radostí vrhl Navar a Mystynka. Náš ovčák má 8 měsíců a 42 kg. Pěkný kousek, když se o mě láskyplně opře, hledám oporu u zdi. Nesmím ošidit nikoho projevem své lásky, žárlivě se dožadují mé přízně. Po tomto bouřlivém ranním vítání doklopýtám pustit slepičky ven, aby si nahrabaly. A to ony umí a hrabaly by pořád. Jako někteří lidé, pořád nemají dost.

Po snídani jsem si řekla, dnes mám volno, konečně vyrazím na kole. A jak jinak, do milovaného kusu země, plného kopečků, starých zřícenin, polí a upravených vesniček. Sice bylo zataženo, říkala jsem si, že dnes se toho nedá moc nafotit, ale ještě nepršelo. Tak jsem vyrazila. Přes vísky Štrbice, Hetov, Štěpánov, Lukov, Milešov, Kocourov, Mrsklesy, Vlastislav. Moje první a velmi oblíbená zastávka je u kapličky Panny Marie, stojící na rozcestí, u bývalé vsi Hetov. Hetov byl zbourán, kvůli vývozu hlušiny z Dolů Bílina, ale nakonec, až tam se nesypalo. Zbytečně byla srovnána se zemí jedna hezká víska. A Panna Marie shovívavě vyhlíží z kapličky na ten divný lidský rej. Rozsvítím svíčku, posedím a vyrážím dál.

Vyfotila jsem ještě kapličky při cestě a také kostel v Milešově, který se obléká do nových šatů. Je dobře, že náš převážně ateistický národ se snaží opravovat historické památky našich předků. Však jsou to také dominanty našich obcí.

Cesty jsou lemovány ovocnými stromy, hrušněmi a jabloněmi, jejich plody se nesklízejí, padají a hnijí v příkopech. Škoda, nejsou to cesty zahlcené dopravou, možná by se dalo ovoce využít, nevím. Zemědělské stroje finišují s pracemi. Už jsem se o tom zmiňovala a píši znovu - velmi si vážím pracovitých rukou našich  zemědělců v tomto požehnaném kraji. Moc na tyhle lidi a nejen na ně myslím v nelehké současné krizové době s šílenou drahotou pohonných hmot. Každý čeká, jak dál se bude vše vyvíjet a zda to zvládne. Dotýká se to nás všech v celé naší zemi. Kdyby tak šlo, naordinovat těm nejvyšším na světě normální rozum.

Domů jsem dorazila ještě před deštěm, najela jsem ve zdraví 49 km. Chutnal mi pozdní oběd, ztracené kalorie se přece musí opět doplnit. Mám za sebou jeden úplně obyčejný všední den. Přesto naplněný vnitřní spokojeností a poznáním, že kam nemůže až tak moc dravý člověk, nám příroda dává s plnou měrou svoji krásu a sílu. Den moc krásný a nabitý radostí z pohybu. Byla to dobrá jízda!

Přeji všem dobrou nastávající podzimní jízdu životem ve zdraví a pohodě!